Petra: Elegantní sako nedokázalo překrýt dojem o pravé tváři obžalovaného

Výkon práva odpovídal rozhodnutí podle selského rozumu. Jen by ještě bylo dobré se zamyslet nad tím, kolik let za mřížemi za úvěrový podvod stanovuje náš trestní zákoník. Rozlišuje to podle toho, jestli se jednalo o škodu „nikoliv nepatrnou“, „nikoliv malou“ a „škodu velkého rozsahu“. Dnes bylo rozhodnuto, že škoda 500 000 Kč je škoda velkého rozsahu. Myslíte, že v jiných společnostech by bylo rozhodnuto stejně? A co řekněme za pár let? Jakou hodnotu v našem životě zaujímají peníze? Pouvažujme nad tím, právo je přeci odrazem společnosti …

13. října 2008, 8.15 – 12.30 § 250b ods 1,4 písm. b) tr. zák – trestný čin úvěrového podvodu
Tak jsem se vydala již podruhé k soudu. Mým jediným požadavkem na výběr jednání se stalo to, že chci zažít něco „akčnějšího“. Živena populárními seriály z právnického prostředí jsem si vybrala porušení trestního zákona. V uvedený den se projednával trestný čin úvěrového podvodu. Již u jednací síně mě zarazil poměrně velký počet lidí. V soudní síni se nás sešlo 11, dokonce jsem neseděla jako zástupce veřejnosti osamocena, současně se mnou se byla na jednání podívat i slečna, která byla u soudu pravděpodobně na praxi. Obžalováni byli tři lidé, ale jen dva se dostavili. Ve zkratce šlo o to, že došlo k sjednání poskytnutí úvěru ve výši 500 000 Kč, ale informace poskytnuté bance byly nepravdivé a úvěr nebyl nikdy splacen. Tím pádem jí byla způsobena značná škoda, žádá tedy peníze ( i s patřičným úrokem ) navrátit a pachatele potrestat. Úvěr, po důkladném posouzení banky, dostane ten, kdo jí předloží doklad o svém zaměstnání a výši průměrného příjmu. Při takovéto sumě je pak ještě nutné aby žadatel měl i ručitele, u něhož také posuzuje průměrný plat a druh zaměstnání. Peníze chtěla půjčit jedna paní, ale dvakrát ji nebyl poskytnut. Proto poněkud podivným způsobem sehnala další dvě osoby ( žadatele i ručitele ), kterým měla zfalšovat potvrzení o příjmu i o zaměstnavateli. Oběma měla slíbit peněžitou odměnu a dát „čestné slovo“ že úvěr bude pravidelně splácet. Za půl roku po ní však nebylo vidu ani slechu, samozřejmě, že i k soudu se nedostavila.
Ručitel – na mě zpočátku zapůsobil jako inteligentní muž, ale tento dojem vzal zakrátko za své. Při výpovědi několikrát uvedl, že byl bezostyšně oklamán, veškeré povinnosti ohledně vyřizování přenechal té paní a jen podepisoval spousty dokumentů, které si ani ve své naivní důvěřivosti nepřečetl. Přitom jsme se všichni zakrátko v sále dozvěděli, že je vysokoškolsky vystudovaný ekonom… O přestávce, když jsem čekala venku před jednací síní, tak v domnění, že jsem pravděpodobně „úplně neškodná“, na něj přes celou chodbu zavolala jeho svědkyně : „Tak co, milionářu?“ . Díky těmto všem okolnostem jsem mu opravdu nemohla věřit, že je v celém případu úplně nevinně, jak se nás všechny snažil přesvědčit. Elegantní sako nedokázalo překrýt jeho pravé vystupování. Druhý obžalovaný – ručitel – si dle mého soudu na nic nehrál. V té době pracoval jako kuchař se 7 500 Kč hrubého, takže když mu někdo slíbil peněžitou odměnu za jeho podpis, neodolal. Uváděl, že o výši úvěru se dozvěděl až v bance a na otázku, jestli mu nepřišlo divné, že mu banka půjčí tolik peněz, když pobírá téměř minimální mzdu, odpověděl, že se o to vůbec nezajímal. Nejzajímavější osobou celého případu se tak stala ta tajemná paní, která natolik uhranula obžalované, že si pod jejich odpovědností půjčila půl milionu. Obrázek jsme si o ní mohli udělat při čtení osobních údajů, zde mohu jen uvést, že se jednalo o osobu v seniorském věku, třikrát rozvedenou, s cizím jménem a dvakrát trestanou za podvod. Nechávám na zvážení každého samostatně, co mohlo vést dva mladé muže k poskytnutí podpisů, ale po osobním zvážení za tím vidím tučnou peněžitou odměnu.
Případ měla rozhodnout soudkyně, o které opravdu mohu napsat, že byla „drsná“. Pravděpodobně také prohlédla obžalovaného ručitele a při výslechu se ho ptala: „… VY jste žádal o úvěr, jak jste VY uvažoval … , VY jste o ničem nepřemýšlel, VY – vysokoškolsky vzdělaný člověk? …“
Nakonec by se tak mohlo splnit mé očekávání zažít něco „akčnějšího“, ale ve výsledku tento dojem zkazil státní zástupce, který se evidentně nudil a projednávání případu snad ani neposlouchal. Celý čas vyplnil neustálým čištěním svých brýlí, koukáním z okna na déšť a potulným pomrkáváním na moji kolegyni z řad veřejnosti. Uznávám, že podobné případy po letech praxe musejí zevšednět, ale na druhou stranu mě neznal a mohl se více ovládat …
Jednání se stále více a více prodlužovalo, bohužel ne tím, že by byli vypovídání obžalovaní a jejich svědci, rozpoutal se argumentový boj mezi obhájci a soudce by musel použít formulku :
„ Klid v soudní síni, prosím! “ ( jak známe právě z těch populárních amerických seriálů ), ale neuvěřitelně mnoho času zabralo povinné čtení všech dokumentů, které nějakým způsobem vstoupily do děje případu. Docela mě šokovalo, když jsem se dozvěděla, že ta velice tlustá stoha papírů na stole vedle soudkyně je spis oné tajemné paní, když byla stíhána za podvod.
Díky těmto byrokratickým předpisům překročilo jednání plánovanou dobu a z důvodů časové tísně jsem musela před vyhlášením rozsudku odejít. Výsledek jsem se tak dozvěděla jen díky ochotnému přístupu soudkyně, která mi řekla, že všichni obžalovaní byli shledáni vinnými, spáchali trestný čin úvěrového podvodu. Peníze bance musí uhradit společně a nerozdílně. Jelikož se ale pohybujeme v trestním právu, kde účelem trestu není jen návrat věcí do původního stavu, ale také snaha „ dát pachateli do budoucna za vyučenou “, dostal žadatel i ručitel dva roky podmíněně a tajemná paní rovnou 4 roky nepodmíněně do cely s ostrahou.
Mohu se tedy domnívat, že soudkyně při rozhodování měla stejný pocit z obžalovaných jako já. Sice oba dva muži dostali stejný trest, ale je nutno brát v potaz, že na rozdíl od „elegána“ byl „prosťáček“ už jednou stíhán za přestupek a tak by dle logiky práva měl dostat trest přísnější .