U soudu jsem byla teprve podruhé v životě. Poprvé jsme byli jako organizovaná skupina na gymnáziu, a asi proto jsem se domnívala, že účast na soudním jednání se musí předem nějak domluvit nebo ohlásit. Proto mě docela překvapilo, jak snadno se k němu dá dostat. Jediný problém, který se vyskytl, byl, že některá jednání byla na místě zrušena – pro nepřítomnost obžalovaných, svědků atd. Denně ale probíhá řada soudních jednání denně, takže stačí pouze změnit místnost.
Celé jednání probíhalo velice klidně, jen chvílemi bylo cítit napětí či nervozita ze strany obžalovaného. Myslím si, že to bylo tím, že se přece jen nejednalo o úplně vážný zločin ani o závratnou částku a nebyl tedy důvod k nějakému znepokojování, rozčilení nebo jiným emocím. Atmosféra soudní síně je celkově dost formální, ale chování soudkyně, státní zástupkyně a někdy i obhájce působilo uvolněně.
30.10.2008, 10:30-11:20 – podvod
Obžalovaný byl obviněn z trestného činu podvodu za to, že si nechal na náklady firmy, se kterou byl ukončen pracovní poměr, vyměnit pneumatiky na svém automobilu. To, že byly pneumatiky na voze obžalovaného vyměněny, byl očividný, snadno dokazatelný fakt. Obžalovaný však tuto skutečnost nejprve popřel, poté přednesl svoji verzi případu: s firmou, u které pracoval, byl ukončen pracovní poměr. Firma mu však dlužila peníze, proto se se zaměstnavatelem dohodli, že mu místo onoho dluhu vymění na autě pneumatiky. Obžalovaný proto nechal svoje auto na pozemku firmy a později si jej vyzvedl s novým pneu. Tuto verzi však nepotvrdil svědek – bývalý nadřízený obžalovaného, který vypověděl, že odstupné, které obžalovanému firma dlužila si vyzvedl na finančním oddělení a tedy nebyla žádná dohoda o výměně pneumatik na jeho voze. Svědek také vypověděl, že auto obžalovaného v areálu firmy nestálo. Zajímavou skutečností je fakt, že výměna pneu na autě obžalovaného proběhla na fakturu vystavenou na falešné jméno, na tuto skutečnost přišli ve firmě až později, vznikla tedy škoda ve výši cca. 7 500 Kč. Dalším svědkem byl zaměstnanec pneuservisu, který prováděl výměnu pneumatik na autě obžalovaného. Vypověděl, že pneumatiky na jeho autě měnil, ale že obžalovaného nikdy neviděl stejně jako jeho nadřízeného a že tedy není jasné, kdo auto přivezl. Obhájce na závěr vnesl do případu novou skutečnost – v době, kdy mělo dojít k tomuto trestnému činu, nebyl obžalovaný na území České Republiky, ale na jednání v Srbsku, z něhož soudkyni odevzdává zápis. Podle obhájce se tedy nemohl tohoto trestného činu dopustit. Poté proběhly závěrečné řeči státní zástupkyně a obhájce.
Státní zástupkyně trvala na uznání obžalovaného vinným z trestného činu podvodu, protože došlo k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu. Obžalovaný se obohatil na náklady firmy, na což neměl nárok. Vyměněné pneumatiky jsou toho jasným důkazem. Obhájce se vymezuje vůči státní zástupkyni s odkazem na to, že obžalovaný nebyl v inkriminované době na území ČR, proto trestný čin spáchat nemohl, k žádné třetí osobě, která by mu mohla v tomto jednání pomáhat, stopy nevedou a proto navrhuje zproštění obžaloby. Po přestávce soudkyně vyhlásila rozsudek, obžalovaný je vinen z trestného činu podvodu, který spáchal sám nebo za pomoci třetí osoby s vlastním prospěchem. Odsuzuje se k odnětí svobody na dva měsíce nepodmíněně, ale se zkušební dobou 18 měsíců podmíněně a k úhradě škody cca. 7 500 Kč ve prospěch firmy. Přitěžující okolností pro obžalovaného je fakt, že už byl jednou trestán za pojišťovací podvod, za který byl odsouzen k úhradě 20 000Kč.
Soudkyně se po celou dobu chovala nejvíc aktivně. Procházela spis, kladla otázky svědkům i obžalovanému, dávala slovo obhájci či státní zástupkyni, diktovala zapisovatelce vše potřebné k organizačním věcem… Sama zjišťovala skutečnosti, moderovala celý proces a na závěr rozhodovala. Celou dobu mluvila velice věcně, stručně, držela si odstup. Na závěr při vynášení rozsudku byla z její řeči cítit skepse vůči obžalovanému a také neochota uvěřit důkazu o jeho nepřítomnosti v ČR, který byl přinesen takto na poslední chvíli.
Obžalovaný se celou dobu držel v pozadí, k ničemu se nechtěl vyjadřovat, ale psal si poznámky, mluvil s obhájcem. Choval se neklidně, byla na něm cítit nervozita, celé jednání hleděl do stolu nebo na promlouvající svědky, hodně poposedával, vrtěl se. Bylo zřejmé, že situace je pro něj velice nepříjemná, obzvláště v té části jednání, kdy jako svědek mluvil jeho bývalý nadřízený. Svým jednáním, výpovědí i důkazy působil dost nedůvěryhodně a nevyrovnaně. Po vynesení rozsudku byl rozčilený, na místě prostřednictvím právníka prohlásil, že podá odvolání, ze soudní síně odcházel jako první. Nebyl doprovázený policií.
Obhájce byl soudě podle gest docela nejistý. Neustále se opíral o stůl soudkyně, díval se víceméně jen na soudkyni, nebo schovával ruce za záda. Při výpovědích svědků se soustředil na každou nejasnost v jejich výpovědi, na každý sporný bod. Velice časté od něj byly otázky typu: „Můžete s jistotou vyloučit, že… (např. jste neviděl automobil obžalovaného stát v areálu vašeho pracoviště)?“ Při závěrečné řeči se snažil odpoutat pozornost od skutkové podstaty spáchaného trestného činu k tomu, že neustále zdůrazňoval nepřítomnost svého klienta v ČR a tím pádem nesprávnost a nelogičnost obvinění v daném rozsahu. Jeho argumenty se týkaly spíš procedurální stránky věci – jak by to provedl, než toho jestli tento trestný čin spáchal nebo ne.
Státní zástupkyně působila ze všech přítomných nejklidněji, dokonce bych řekla nejflegmatičtěji. Psala si poznámky, listovala v trestním zákoníku, dívala se po celé soudní síni – na soudkyni, obžalovaného, obhájce, svědky i do lavic veřejnosti. Mluvila klidně, z jejího projevu byla cítit jistota jejího přesvědčení o vině obžalovaného. Kladla doplňující otázky svědkům, v závěrečné řeči stručně shrnula všechny nesrovnalosti ve výpovědích obžalovaného, napadla důkaz o nepřítomnosti obžalovaného v ČR v dané době s tím, že nové pneumatiky na jeho automobilu jsou jako důkaz nesporné a kdo je tam dal není důležité. Argumentovala skutkovou podstatou, racionálně. Na závěr navrhuje trest odnětí svobody.
První svědek – bývalý zaměstnavatel působil u soudu docela zmateně, v některých věcech týkajících se firmy neměl jasno (jak se fakturují objednávky, jestli si obžalovaný opravdu již vyzvedl odstupné…), chvílemi z něj byla cítit nervozita, mluvil dost subjektivně, používal silné výrazy typu: „to je sprostá lež“ nebo „v životě bych něco takového… (neřekl, neslíbil, neudělal)“. Bylo zřejmé, že se snaží vyřídit tuto nepříjemnost co nejrychleji. Než odešel, nechal si od soudkyně vyměřit peněžní náhradu za ušlou mzdu.
Druhý svědek – zaměstnanec pneuservisu byl klidný, ochotný, usmíval se. K případu neměl moc co říct. Odcházel hned po svém svědectví, nechtěl nic proplácet – jízdné ani ušlou mzdu.
Co se týče srozumitelnosti soudního jednání – Jednání bylo pro účastníky asi srozumitelnější než pro veřejnost, která nezná do detailu všechny souvislosti. Osobně mi chvíli trvalo než jsem se trochu dostala do obrazu, ale pak už bylo všechno srozumitelné bez problému i mně.
(Poznámka HB: Tereza svým dobrým popisem a pozorováním jednání lidí prokázala, že je jako studentka psychologie a sociologie na svém místě.)
Žádné komentáře:
Okomentovat