Petra: Soudkyně byla spíše rádkyní

Přestože si uvědomuji, že moje zkušenost je velmi omezená, musím přiznat, že před touto návštěvou soudu jsem měla z této instituce jakýsi strach, který zmizel. Je to samozřejmě díky paní soudkyni, která opravdu nepůsobila jako ti striktní soudci, jaké můžeme vidět ve filmech a dále také díky charakteru a průběhu jednání. V první případě byli manželé předem domluveni a soud je tedy jen formalitou, v případě druhém to bylo zřejmě typem osobností matky a otce, kteří byli spíše pasivní. Soudní jednání mohlo vypadat naprosto odlišně, pokud by se matka začala bránit, nebo bojovat za svou dceru. A samozřejmě úplně jinak musí probíhat jednání v oblasti trestního práva, kde se může jednat o odnětí svobody, nebo o peněžitém trestu atd.

17.10.2008, 9:45-10:45 Nařízení ústavní výchovy nezletilého dítěte
Dne 16. října 2008 jsem se poprvé vydala na soudní jednání k okresnímu soudu. Ve čtvrtek se zde soudí především trestní právo. Bohužel na odpolední jednání se žádný z obviněných nedostavil a všechna jednání byla odročena.
Proto jsem se druhý den, 17. října, vydala podruhé. Tentokrát jsem měla větší štěstí. Bylo mi doporučeno zajít za paní zapisovatelkou, která mi velmi ochotně poskytla informace o konajících se jednáních a doporučila mi to nejzajímavější z celého dne. Protože toto jednání se konalo až za více než hodinu, vzala mě paní zapisovatelka i na předchozí jednání.
První jednání bylo krátké, jednalo se o rozhodnutí o úpravě výchovy nezletilé dívky před a po rozvodu rodičů. Oba rodiče přišli předem dohodnuti na podmínkách a tak vlastně nebylo moc co řešit. Dcera byla svěřena do péče matky a otec je povinen platit výživné, s dcerou se může stýkat na základě domluvy kdykoli. Jednání probíhalo, díky předešlé domluvě rodičů, bez problému, nebo nedorozumění. Paní soudkyně dokonce po skončení jednání poskytovala rodičům rady ohledně podání žádosti o rozvod.
Následující jednání bylo opravdu zajímavější. Jednalo se o nařízení, popř. nenařízení ústavní výchovy nezletilého dítěte. Toto jednání nebylo prvním, nýbrž bylo pokračováním už jednou odročeného jednání. Proti sobě stála státní zástupkyně společně s pracovnicí z Oddělení pro péči o děti a rodiče nezletilé dívky.
V tomto případě se jednalo o čtrnáctiletou dívku, která v současné době chodí do 9. třídy základní školy. Matka uvedla, že asi před rokem a půl se dcera seznámila s kamarádkou. Od té doby přestala poslouchat, domů chodila kdy chtěla, trávila večery po restauracích a začaly s ní být problémy. Začala chodit za školu, což se matka dozvěděla až přes Oddělení pro péči o děti. Začala proto dceru vodit přímo do školy, ale ani to nepomohlo, dcera i přesto ze školy utíkala. V době od ledna do března roku 2008 byla dcera hospitalizována v psychiatrické léčebně . Ve spisu o jejím pobytu v léčebně se uvádí, že byla přijata zavšivená, páchnoucí, že není schopna dodržovat režim, ani uznávat autoritu, má problémy s chováním, pravděpodobně žije v nesocializovaném prostředí a její výchova byla zanedbána. U dívky byl konstatován deprivační syndrom a byla doporučena psychoterapie.
Do té samé léčebny byla dívka přivezena opět v červnu 2008 zásahovou službou. Dcera nepřišla včas domu, matka se o ní bála, a tak zavolala policii. Policie dívku našla a přivedla domů, ona se však začala chovat agresivně a začala matku fyzicky napadat. Dívka byla propuštěna v srpnu 2008 se stejnými závěry jako při předešlém pobytu.
V době konání soudu žila dívka v dětském domově, matka ji navštěvuje o víkendu každých 14 dní. Otec má s dcerou zakázaný styk pro týrání v dětství. S dcerou se tedy nestýká a dozvídá se o ní pouze od matky, nebo její sestry. Matka žije v azylovém domě.
Matka s nařízením ústavní výchovy nesouhlasí. Jako důvod uvedla, že chce mít dceru doma. Během výslechu matka sdělila, že s dcerou začaly být problémy poté, co se seznámila s kamarádkou. Ta je však od konce roku 2007 v ústavní péči a dceřino chování se ani přesto nezlepšilo. Státní zástupkyně proto hledala původ dívčina chování někde jinde, nemyslí si, že by kamarádka mohla dívku ovlivnit natolik, že i po přerušení styků s ní se dívčino chování nezlepšilo. Původ problémů hledá v rodinném zázemí – dceři se nelíbí v azylovém domě, měla problémy s matčinými partnery. Matka není schopna zajistit výchovu dcery, tak aby ji poslouchala, chodila do školy, netoulala se po nocích, netrávila čas v nevhodné společnosti. Dcera je agresivní, její záchvaty se stupňují a je možné, že by v budoucnu mohla ublížit sama sobě. Státní zástupkyně proto předložila návrhy, jak situaci řešit – matka by si především měla najít bydlení; nejlepším řešením by však podle ní bylo nařízení ústavní péče.
Případ byl odročen na 25. listopadu 2008, kdy mají být doplněny další důkazy – zpráva o pobytu v DD a spis z krajského soudu o dívčině svědectví v nějakém jiném případě. Paní soudkyně však podle mého názoru ústavní péči nařídí. Aby se tak nestalo, musela by si matka do dalšího jednání sehnat bydlení a přesvědčit soud o tom, že je schopná dceru zvládnout a postarat se o ni.
Paní soudkyně vůbec neodpovídala mojí představě o soudci, jako osobě s formálním způsobem jednání. Byla příjemná, jednání se snažila vést stylem srozumitelným všem zúčastněným, snažila se matce domlouvat, radit. Mluvila většinou pomalu, milým a klidným tónem. Paní zapisovatelku dokonce během jednání oslovovala Liduško. Podle mého názoru je toto výhodou pro účastníky jednání – přirozený strach se soudní autority jsem v síni nepocítila. Paní soudkyně se zdála být spíš rádkyní.
Respekt jsem naopak cítila ze státní zástupkyně. Žena, která rázným způsobem předkládala důkazy a kladla matce při výslechu přímé otázky. Bylo jasně vidět, že je přesvědčena, že dívka by měla zůstat v ústavní výchově a měla pro to, na rozdíl od matky, pádné argumenty.
Otec byl po celé jednání pasivním účastníkem. Odpověděl snad jen na jednu či dvě otázky. Vzhledem k tomu, že se má s dcerou zakázaný styk, byl vlastně přítomen tak nějak „do počtu“. Během jednání to nebylo explicitně vysloveno, ale myslím si, že rodiče spolu nežijí. Ani před začátkem, ani po skončení jednání jsem je neviděla spolu komunikovat a ani během jednání nebyl otec zmíněn během jednání o jeho dceři.
Matka se zdála bít spíše introvertní, přijímala rady od soudkyně i státní zástupkyně. Působila až moc flegmaticky vzhledem k faktu, že jí hrozí odebrání dcery z péče.