Právo, právní věda, právníci, advokáti, soudy, soudci a vlastně vše co se tohoto tématu týče je u nás v naší společnosti zahaleno závojem nevědomosti a tajemstvím. A z toho co je neznámé má obyčejně běžný občan strach a cítí k tomu jistý odstup. Právo obecně je pro člověka tak složité, že na jakoukoli zdánlivě banální věc musí najímat odborníka. A tak se stalo, že pro většinu lidí existují dva světy: svět práva (právníků, právní řeči, zákoníků, postupů a přesných pravidel) a svět lidí (kde se odehrávají všechny interakce, procesy a postupy, které musí být právem ošetřeny). Proto se vytvořila jakási "garda" odborníků právníků, advokátů a soudců, kteří zprostředkovávají mezi těmi dvěma světy komunikaci. Jenže komunikaci takovou, které rozumí jen oni sami a běžný občan je zas odkázán na tyto zprostředkovatele k tomu, aby právní úkon dotáhl do konce.
Nebylo by lepší, kdyby pomyslný most mezi těmito dvěma světy postavili sociologové a převedli právnickou řeč do řeči srozumitelné široké veřejnosti?
Sociologie jurisprudence by podle mého názoru měla a mohla zajistit to, aby právo bylo obecně pochopitelnější, aby právnická řeč byla srozumitelnější, právní úkony průhlednější a právní vztahy jasnější.
Pokud vezměme obyčejný příklad z lidského života, který se dnes a denně děje. Třeba běžná koupě pozemku, přepsání bytu z rodičů na děti, společné vlastnictví, to jsou úkony, ke kterým se potřebují právníci. Každý se bojí napsat smlouvu sám, protože slovíčkaření právu vlastní je mnohdy nebezpečné a se strašlivými důsledky zanechává poškozené. Kdyby sociologická jurisprudence zapracovala správným směrem a správným způsobem stačil by lidem běžný rozum k tomu, aby se s těmito věcmi dokázali vypořádat.
Cotterell tvrdí, že právo a sociologie jsou dvě rozdílné vědní disciplíny, které by se neměly vůbec dávat dohromady a když už, tak jen pro výjimečné případy. S tímto tvrzením nesouhlasím, podle mého má právě sociologie a právo hodně společného. Sociologie se zabývá společností a právo vztahy ve společnosti, proto by měly jít ruku v ruce. Právní věda se asi stěží rozšíří o sociologickou vědu, proto by měla asi vzniknout silná větev sociologie "sociologická jurisprudence" která by se touto oblastí, právními vztahy a úkony zabývala.
Cotterell ve své knize mluví právě o tom, proč by měly být myšlenky právní vědy interpretovány sociologicky. Klade si otázku, zda je pro společnost skutečně důležité porozumět právu. A zda je skutečně právní věda a vše co se jí týče od společnosti tak vzdálené a nepochopitelné. Je právo skutečně tak složité, že jakékoliv právní vyjádření, musí být reinterpretováno sociology do řeči srozumitelné společnosti?
Myslím si, že ano. Už jen naše zkušenost u soudu ukázala, že jsme si jako laikové vykládaly jisté věci zcela odlišně než jak byly míněny, a že účastníci řízení je pochopili správně, ať už se jednalo o běžné narážky a připomínky nebo právní kličky, čtení zákonů a rozsudků a podobně. Soudy jsou totiž taky takové samostatné světy, do kterých se lidé dostávají jen když musí. Potom tápou a nerozumí. Podle mého by se měla rozšířit i osvěta co se soudů týče, každý by se měl nějakého soudu účastnit jako pozorovatel, aby byl pak připraven, když se ho bude účastnit jako obžalovaný, obhajovaný nebo svědek.
Cotterell chce, aby bylo právo viděno v sociologické perspektivě, aby se mezi těmito dvěma disciplínami vytvořil vzájemný vztah a důvěra. A to je asi i cílem sociologické jurisprudence, vytvořit mezi společností a právem důvěru a pocit běžnosti, kdy se nebudou lidé práva a právníků obávat a vyhýbat se jim, ale začnou je vnímat jako běžnou součást života, která by jim měla spíše pomáhat řešit jejich problémy a ne je vytvářet.
1 komentář:
velmi zaujimavy, vdaka
Okomentovat