Jednání probíhalo ve značně neformální atmosféře. Státní zástupce byl během jednání soudcem několikrát pokárán, že pokud mluví k soudu, musí povstat a v jednu chvíli si státní zástupce s obžalovaným pokládali otázky přímo a rovnou si na ně odpovídali. Obžalovaný i jeho obhájce působili poměrně sebevědomě a zdvořile, a pokud mluvili k soudu, pokaždé povstali; státní zástupce se místo povstání vždy jen prapodivně nahrbil (možná pouze díky poloze mikrofonu, který byl umístěn značně nízko nad stolem). Soudce působil reprezentativním dojmem. Jednání probíhalo poměrně zmatečně a odnáším si z něj dosti rozporuplný dojem, každopádně by mne zajímalo, jak bude celý proces pokračovat.
29.10.2008, 13:15 – 14:00
Soudní jednání se týkalo obžalovaného advokáta. Ve věznici byly pořízeny policejní odposlechy, souběžně dvě nahrávky ve dvou místnostech – v levé, ve které jednal údajně p. advokát s p. J-em o možnosti úplatku soudce a svědků a v pravé, která byla po celou dobu nahrávání prázdná, a na nahrávce tak zaznívají pouze zvuky z ulice a z chodby. Části obou nahrávek byly v průběhu líčení puštěny k poslechu, bohužel záznamy z levé místnosti byly pro běžného posluchače zcela nesrozumitelné.
V porovnání s návštěvou Ústavního soudu mne překvapilo, jak je prostředí Krajského soudu strohé. Všudypřítomnost snadno umyvatelných kachliček, absence koberců, málo či žádná místa na sezení před jednací síní, malé, téměř školní lavice v jednací síni a žádné stoly, na kterých by se daly dělat poznámky v průběhu jednání. Možná je to způsobeno běžností jednání na krajské úrovni, ke krajskému soudu se dostane každý obžalovaný, k ústavnímu pouze hrstka výjimečných. Možná je tato chladně strohá atmosféra naopak navozena záměrně, aby se obžalovaní necítili v tomto prostředí pohodně a sebevědomě, a díky jejich nejistotě a nervozitě nechtě prozradili svou případnou vinu.
Ke vstupu do síně byl nejprve vyzván státní zástupce a obhájce obžalovaného, pak obžalovaný. Veřejnost byla vyzvána ke vstupu až téměř půl hodiny poté.
Soudce případ nikterak nepopisoval, pouze shrnul dění minulého jednání: byly provedeny výslechy J-a, výslehy svědků, předloženy znalecké posudky o nahrávkách; a konstatoval že celé dění probíhalo ve věznici . Předpokládám, že účastníci řízení rozuměli všemu, co bylo řečeno, pro osobu zvenčí však bylo v prvních pár minutách dost těžké se zorientovat v tom, co se vlastně v případu stalo.
Na začátku líčení soudce vyzval obžalovaného, aby vstal a poučil ho o jeho právech. Zeptal se jej zda chce dnes vypovídat a M- R- odpověděl, že vypovídat nechce, že vše již uvedl v předchozím líčení. Soudce následně pokáral obžalovaného a jeho obhájce, že předložili další dva znalecké posudky pouze pár týdnů před líčením, čímž znemožnili jejich řádné prostudování. Obhájce se hájil tím, že znalcům trvalo dlouhou dobu vypracování
posudků z několika osmihodinových nahrávek, a tudíž je nemohli předložit dříve. Obžalovaný pokládá otázku na detaily pořizování odposlechů, na způsob jejich zaznamenávání a vznáší požadavek na to, aby byly v hlavním líčení přehrány záznamy z pravé místnosti. Tvrdí, že se záznamy bylo pracováno. M- R- se odvolává na znalecké posudky a tvrdí, že není možné, aby zvuky zvenčí zaznívaly na začátku obou nahrávek současně, později se mezi nimi vytvořil až šestivteřinový rozdíl, a posléze se tento rozdíl opět náhodně zmenšil a zvětšil. Soudce cituje svědka p. H., který zdůvodňuje časové rozdíly mezi zvuky na obou nahrávkách délkou drátů. Obžalovaný p.R- domněnku svědka H. zpochybňuje tím, že pokud by byl výsledný časový rozdíl šest vteřin, musela by s ohledem na rychlost zvuku délka drátů šestkrát omotat zeměkouli.
V tuto chvíli soudce přeruší již značně rozvinutou diskuzi mezi státním zástupcem a obžalovaným a pokárá je: „Tady není diskuzní fórum!“ Je zajímavé, že nikdo ze zúčastněných neřeší nynější digitální podobu nahrávek (jsou přehrávány z minidisku) a možnost, že časový rozdíl mezi nahrávkami mohl vzniknout při převodu na jiný zvukový formát. Státní zástupce má námitky proti puštění pouze pravé nahrávky při hlavním líčení a navrhuje souběžné puštění obou nahrávek. Soudce namítá, že délka jedné nahrávky je přes osm hodin a soud nemá k dispozici dostatečné technické zázemí pro opravdu souběžné přehrávání, státní zástupce ze svého požadavku ustupuje. Následuje asi půlhodinový poslech záznamů z pravé místnosti: například houkání sirény, bouchnutí dveří, obtížně identifikovatelné ťuknutí nebo klapnutí a podobně.
Po ukončení poslechu soudce uzavírá líčení slovy, že „není možno /proces/ předčasně ukončit. Odročuje se za účelem výslechu znalců na 10.12 a 17.12. 2008, ve 12:30 “.
Žádné komentáře:
Okomentovat