Právní laik cítí potřebu se na jednání soudu pečlivě připravit. Studenti FSS zaktivizovali své sociální sítě, a předtím než vypracovali studii o návštěvě soudního jednání, vypsali si podstatné právní instituty. A protože jde o inteligentní studenty, nespokojili se jen s holým textem zákoných předpisů, ale pátrali v literatuře (či mezi kolegy právníky) po ustálené interpretaci zákoných pojmů. Tento postup umožňuje vyhnout se tomu, čemu se nepřesně říká "inženýrský výklad práva", kdy se adresát právní normy více méně spolehne na to, jak slovům zákona rozumí on, popřípadě jazykový slovník. A v celém dalším průběhu řízení jen prosazuje tento výklad. Přitom výklad právních předpisů je sociálním institutem par excellence - je výsledkem interakce právní komunity uvnitř i navenek. Přičemž jde o interakci, která se často vede napříč desetiletími a napříč různými společenstvími. Jde tedy o historický a kulturní společenský institut. Právo má navíc silné autopoietické rysy a málokdy umožňuje mechanické přenášení institutů z jiných oborů ldiské činnosti. To se týká např. tak exaktní disciplíny, jako je logika. Ale nyní již dejme slovo studentům, abychom se v některém dalším postu mohli dostat k výsledku jejich práce.
Ochrana občanské cti a lidské důstojnosti fyzické osoby
Ochranu osobnostních práv fyzické osoby poskytuje vedle speciálního institutu tiskové opravy především zákon č. 40/1966., Občanský zákoník.
Ona osobnostní práva jsou upravena v § 11 až 16 zákona č. 40/1966 Sb., Občanského zákoníku . Jsou to především právo na ochranu života a zdraví, pro nás nejdůležitější právo na ochranu občanské cti a lidské důstojnosti, právo na ochranu soukromí, jména a projevů osobní povahy (podobizny, obrazové a zvukové záznamy, soukromá korespondence, atd.).
Toto právo lze omezit na základě:
• souhlasu fyzické osoby - např. spisovatel poskytne souhlas k publikaci své soukromé korespondence
• v případech výslovně stanovených zákonem - tímto zvláštním předpisem je vedle trestních a správních předpisů také občanský zákoník, který v § 12 odst. 2 a 3 upravuje tzv. zákonné licence. Jsou to zákonná úřední licence (např. písemnosti osobní povahy lze použít bez svolení fyzické osoby k důkazním účelům v trestním řízení), dále zákonná vědecká a umělecká licence (ta se týká pouze podobizen, obrazových snímků, obrazových a zvukových záznamů, které samozřejmě nesmí být použity v rozporu s oprávněnými zájmy dotčené osoby) a konečně nejdůležitější zákonná zpravodajská licence. Ta se týká stejných oblastí jako licence vědecká a umělecká, chráněné statky na základě ní mohou být použity pro tiskové, filmové, televizní a rozhlasové zpravodajství. Příkladem může být obrazová podoba politika, použitá na fotografii v novinách. I zde však platí, že nesmí nastat rozpor s oprávněnými zájmy dotyčné osoby.
• v případě výkonu subjektivního práva nebo plnění subjektivní povinnosti jiným právním subjektem - do této kategorie patří zejména výkon práva kritiky, svépomoc, nutná obrana či krajní nouze (trestněprávní pojmy, zahrnující obranu před útokem nebo čin odvracející nebezpečí), výkon práv v řízení před příslušnými státními orgány, výkon povinností svědka, znalce a podobně.
Ochrana občanské cti a lidské důstojnosti je explicitně vyjádřena v
§ 11 Občanského zákoníku:
“Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy”.
Ochrana podle § 11 se týká pouze fyzické osoby. Pro poskytnutí ochrany není rozhodující, zda neoprávněný zásah byl způsoben vědomě a zaviněně.
Klíčovými pojmy ustanovení je ochrana občanské cti a lidské důstojnosti.
Občanská čest může být napadena především tam, kde pomluva či jiný útok má za následek diskreditaci občana v očích veřejnosti, chtělo by se říci “pošpinění jeho čistého štítu”, ve vztahu k jeho postavení ve společnosti. Např. občanská čest soudce se opírá především o pověst nezávislého arbitra právních sporů, imunního vůči korupci a jiným snahám o ovlivnění. Občanská čest vojáka se naopak opírá o jeho statečnost v boji, kterou musí prokázat ve větší míře, než třeba soudce. Občanskou čest hostinského zase poškodíme, napíšeme-li o něm, že netočí dobře pivo, což po soudci ani vojákovi nemusíme žádat.
Lidská důstojnost je naopak pojem velmi jednotně vykládaný, který se neodvíjí od společenského statusu, ale od základního postavení člověka jako svobodné a rovnoprávné lidské bytosti, která má právo na ochranu své důstojnosti vždy a všude.
Z toho vyplývá jeden důležitý fakt. Lidská důstojnost může být zcela zřejmě porušena i tam, kde veřejnost nebyla svědkem porušení, a kde se jednalo pouze o akt mezi škůdcem a poškozeným. Naopak občanskou čest občana nemusel poškodit ten, kdo mu v soukromí sdělil, např. co si myslí o jeho výkonu poslaneckého mandátu, neboť před veřejností zůstal poškozený i nadále čistý.
§13 odst. 1 Občanského zákoníku:
“Fyzická osoba má právo se zejména domáhat , aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby bylo dáno přiměřené zadostiučinění”.
§ 13 odst. 2 Občanského zákoníku:
“Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proti, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti , má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích”.
Žalobce(Mádr) se tedy může domáhat:
• zdržení se určité trvající činnosti, kterou může být např. vyvěšený hanopis ve výloze obchodu (v tomto případě by bylo na místě žádat ihned s návrhem žaloby v rámci předběžného opatření soudu o promptní odstranění materiálu z výlohy),
• aby byly odstraněny následky těchto zásahů, pokud jsou odstraněny,
• aby bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění - přiměřeným zadostiučiněním se rozumí zadostiučinění nejen morální, ale i finanční. Finanční náhrady je však možné domáhat se pouze soudní cestou, prostřednictvím žaloby,
• zvláštní formou nároku z neoprávněného zásahu do práva na ochranu osobnosti je právo na náhradu škody, podle § 16 občanského zákoníku.
§ 13 odst. 3 OZ : Výše náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.
Jedná se o případ tzv. tzv. objektivní odpovědnosti, tj. nezkoumá se ničí zavinění, soud pouze konstatuje, zda bylo porušeno právo a stanoví výši náhrady. Podle judikatury ( starších soudních rozhodnutí ) , “k úspěšnému uplatnění práva na ochranu osobnosti postačí zjištění, že zásah byl objektivně způsobilý narušit nebo ohrozit práva chráněná § 11 OZ.”
Žaloba na ochranu osobnosti se podává podle § 9 č. 99/1963 Sb., Občanského soudního řádu a to u místně příslušného Krajského soudu žalovaného (tj. krajského soudu, v jehož obvodu má žalovaný bydliště).
U řízení není povinné zastoupení advokátem, ale se sepsáním žaloby je dobré se obrátit na právníka, neboť jde o složitější záležitost, než v případě tiskové opravy.
Žádné komentáře:
Okomentovat