Otázky na svědky se týkaly průběhu procesu (jestli byl takový, jaký očekávali, jestli např. rozuměli poučení soudkyně, atd.) a také na rozsudek – zda by měli zájem o jeho vyslechnutí a jakou odhadují výši trestu, kterou obviněný dostane.
Rozhovory se svědky byly trochu komplikované tím, že jsem slyšela výpověď u soudu jen u jednoho z nich (v příp. ostatních jsem např. nevěděla, do jaké míry jsou v případu zainteresováni), navíc se mezi sebou znali a na chodbě tvořili debatující spolek, takže bylo obtížné se dotazovat vždy jen toho, který právě vyšel ze soudní síně - na mé otázky často odpovídali jeden přes druhého.
Svědků bylo celkem pět: čtyři muži a žena. Poté co odešli, byl k jednání předveden policejní eskortou jako svědek ještě jeden muž, kterého jsem však nestihla požádat o rozhovor (ani si nejsem jistá, zda by mi to bylo jeho doprovodem dovoleno). Šlo o muže, který našel dané noci mrtvolu Pidaniče a informoval následně policii.
Celkově (až na jednu výjimku) bych tuto skupinku osobně charakterizovala jako klasické hospodské až pouliční typy, o lecčem vypovídalo i to, jak přišli k soudu ustrojeni (obnošené riflové kalhoty nebo maskáče, pracovní boty či kanady, ošuntělé bundy,…). Tuto poznámku uvádím z důvodu, že jsem měla zpočátku jisté obavy, zda budou takoví svědci vůbec chtít na mé otázky odpovídat, byli však velmi ochotní a vstřícní.
Jednalo se většinou o známé obviněného, svědkyně je jeho bývalou přítelkyní (po celou dobu byla značně rozrušená, jak bylo poznat z jejího chování a neustálého zdůrazňování, že by „mu dala provaz, hajzlovi“). Jeden ze svědků mi na otázku, jaký vztah má k obžalovanému, zda je jeho spolupracovník či známý, odpověděl: „To vůbec, sme spíš spoluopilci. No známe se z krčmy.“
Jak jsme v úvodu procesu vyslechli, minulé zasedání bylo odročeno právě kvůli nepřítomnosti svědků, proto i na toto téma směřovala jedna z mých otázek.
Jeden ze svědků ( odpověděl, že nemohl, protože ho chytl ischias, a že má na to omluvenku, druhý ( prý ani nevěděl, že se má dostavit. Později ještě upřesnil, že obsílka mu prý přišla až na toto stání a pokutu, kterou nyní dostal za minulou neúčast, stejně platit nebude.
Na otázky, zda výslech probíhal tak, jak očekávali, a zda rozuměli všemu, co po nich bylo vyžadováno (soudkyně poučení přednášela velmi rychle a stereotypně), všichni ze svědků odpovídali kladně. Někteří z nich podotkli, že už znají, jak to u soudu chodí (Fišerová, Pospíšil). Všichni se také shodli na tom, že jim u soudu byly pokládány stejné otázky jako dříve u výslechu, přičemž někteří zmínili, že už si stejně nepamatují, co dříve vypovídali).
Další otázka zněla, zda by si počkali na znění rozsudku, kdyby měl být vyhlášen dnes. Zde už se odpovědi různily: dva z mužů odpověděli, že určitě ne a že je rozsudek ani nezajímá. Další, že kdyby to mělo být teď, tak by si počkal (Pospíšil). Svědkyně by si počkala určitě - přičemž stále opakovala svůj návrh trestu, a poslední odpověděl, že ho rozsudek sice zajímá, ale že tu už skrz to nebude „čumákovat, protože je Jihlavák, tak se ho stejně dozví“
Různé byly také tipy na výši trestu jednotlivých svědků:
„ No jesi to ten blbec udělal tak aspoň desítku“ (
„Já bych mu dala provaz, doživotí bych mu dala hajzlovi. 20 let, pětadvacet“ „10, 12 let myslím, že dostane, jestli to udělal.“ „A myslíte, že jo?“ „Jo.“ („No dost, 20, 25, jak vyleze, bude mu 68…“ („Já myslim, že výjimečný – to je nad 15 roků. Takže tak 20, 25. Podle našich policajtů to byla brutální totiž…“
Žádné komentáře:
Okomentovat