Oba novináři proces popisovali jako klasický případ malichernosti, která je pro bezdomovce typická, a nelze se divit, že vyústila ve vraždu. „Roli tam hrál samozřejmě i alkohol, který předtím někde ukradli, a nějaká ženská,“ popsal situaci jeden z novinářů.
Rozhovor s novináři přivedl studenta k otázce nakolik je inteligence a sociální inteligence faktorem ovlivňujícím výši trestu.
Důvodem zdržení se výpovědi bylo podle oslovených novinářů především to, že obžalovaného situace natolik psychicky zaskočila, že se s ní podle všeho smířil. Dalším důvodem byl podle respondentů i úzký prostor pro manévrování, takže držení se původní verze výpovědi bez jejího jakéhokoli doplňování byl logický a nevyhnutelný fakt. Jeden z novinářů v tuto chvíli přišel s přirovnáním, že soudní pře je vlastně taková hra, ve které má státní zástupce navrch, neboť disponuje státním aparátem, který mu slouží k dokazování viny, zatímco obhájci tento aparát k dispozici není. Se zjevným odkazem na výkon obhájce novináři připouštěli, že tato nerovná situace nutí obhájce mnohdy k iracionálním a zoufalým argumentům.
Své další otázky jsem směřoval na výši trestu. Oba novináři, kteří se vzájemně doplňovali, shodně vyjadřovali přesvědčení, že výše trestu je adekvátní. Jeho adekvátnost vyvozovali z faktu, že se jeho výše shodovala s výší, kterou oba dva tipovali během přelíčení, a odpovídala i výši trestů za obdobné zločiny v případech, které sledovali dříve.
Během přelíčení mnohokrát padlo slovo socializace, případně resocializace, a fakt, že obžalovaný podle soudních znalců této resocializace není schopen, ve mně budil mírné podezření. Byl jsem proto zvědavý, jaký názor na to mají moji respondenti. Nejdříve upozorňovali na fakt, že nejsou dostatečně kvalifikovaní k formulování nějakého odborného závěru. Po ujištění, že se jich neptám jako odborníků, vyjádřili své přesvědčení, že resocializace tohoto člověka je nemožná. Ani ne tak kvůli silné závislosti na alkoholu, které novináři příliš velkou váhu nepřičítali, ale především kvůli faktu, že je obžalovaný bezdomovec. A život bezdomovců je příliš specifický na to, aby obžalovaný, který byl jedním z nich, byl schopen začlenit se zpět do většinové společnosti. Nabízela se tedy otázka, zda tato specifičnost není překážkou k tomu, aby obžalovaný bezdomovec pochopil svá práva, která soudkyně předříkala s urputností a s neměnností obžalovanému, i každému ze svědků. Novináři v tomto problém neviděli. „Kdyby svá práva nepochopili,“ vyjádřil se jeden z novinářů, „byl by to důvod k napadení procesu.“ „Což se nestalo.“ Navzdory proklamované specifičnosti subkultury bezdomovců, která jim brání socializovat se do většinové společnosti, jsou novináři překvapivě optimističtí ohledně kognitivních schopností obžalovaného a svědků. A to i přes fakt, že během procesu několikrát padlo, že u obžalovaného jsou tyto schopnosti výrazně sníženy v důsledku nadměrné konzumace alkoholu a závislosti na něm.
A hraje tedy inteligence roli ve výši trestu, který obžalovaný dostal? Oba respondenti byli mou otázkou mírně zaskočení a inteligenci reinterpretovali jako sociální status. Ten podle nich žádný vliv nemá a inteligence snad jen u promyšlených zločinů, kterým tento rozhodně nebyl.
Žádné komentáře:
Okomentovat