Zhroucení práva: zvítězí moc a síla

Další skupina úvah na téma zhroucení práva vzala za fakt, že nějaká forma pravidel platí vždy, a jde jen o to zjistit, jakou mají podobu. V případě bezzákonní by zavládlo právo silnějšího.

1) Jan: silní, drzí a chytří by utlačovali většinu
Podle mého názoru, by vymizela veškerá demokratičnost a postupem času by se společnost rozdelila do skupin. Největší skupina těch, kteří žili pod útlakem jak skupiny silných tak skupiny drzých a chytrých. Skupinu silných si múžeme představit jako krále a jeho vojsko. Nikdo by se jim v přímém konfliktu nemohl rovnat, používali by hlavně sílu k zastrašování davu. Na opačné straně by byli zloději a ostatní renegádi, perfektně znající prostředí a žijící v utajení před silnými, ale i aby byli obáváni u nejpočetnejší skupiny. Spoléhali by spíše na kontakt s jednotlivcem vice než s davem. Mezi silnými stejně jako mezi odpadlíky by probíhaly o vůdcovské postavení a tím i o moc. Důležitou roli by zde hrálo náboženství, které by zastrašovalo střední skupinu a drželo silné u moci, avšak spojenectví silných a kněžich by bylo neustále na važkách, protože obě skupiny by chtěly víc a víc moci.
2) Petra III.: lidé chovající asociálně by vycítili možnost
Co by se stalo, kdyby právní systém přestal fungovat?
Právní systém je pro stát a společnost velmi důležitý. Podle mého názoru, by se do popředí dostaly sociálně patologické jevy, které jsou nyní právním systémem odtlačeny na okraj společnosti. Lidé chovající se asociálně by
vycítili možnost, a jelikož by neexistovaly sankce za porušení práva, otevřela by se jim cesta, která pro ně dříve byla zavřená.
Část společnosti by se zkrátka přestala chovat, jak by se řeklo lidově „podle desatera“.
Mohla bych jmenovat mnoho příkladů jako například vzrůst domácího násilí, nejistotu po finanční stránce, neboť by šly ceny nahoru. Došlo by zajisté k vzrůstu kriminality, jako jsme to mohli vidět již v minulosti. Například v době tzv. sametové revoluce velmi kriminalita klesla.
Po období
nástupu nových sil, v tzv. právním vakuu naopak kriminalita prudce vzrostla.
Na závěr bych chtěla podotknout, že ani dnes nefunguje právní systém „na sto procent“.


3) Jakub: Zhroucení práva by vedlo pouze k nastolení jiné formy práva, pravděpodobně autoritářské
K čemu by vedlo zhroucení práva
Nefunkčnost práva není jednoduché si představit. Dokonce bych řekl, že neexistence práva (obecně)není možná. Tedy zhroucení práva v institucionální podobě by vedlo k nastolení pouze jiné formy
práva.
Práva silnějšího? Práva staršího? Práva…? Těžko říct. Jedno je však jasné, lidé jsou ve své podstatě stádo ovcí, které potřebuje svého pastevce, jenž by je vedl, který by jim „lajnoval“ cestu.
Je pro ně přirozené a – i přes všechna omezeni s tím spojená – daleko pohodlnější se nechat řídit někým jiným, než se rozhodovat na svou vlastní zodpovědnost.
Lidé se velice jednoduše upnou k nějaké „celebritě“ (či skupině), která bude silná, rozhodná, nebude si brát s ničím a nikým „servítky“. V podstatě bude autoritářská.
Takovou osobu budou lidé bezmyšlenkovitě následovat a velebit. Domnívám se, že v takovéhle době by také došlo k rehabilitaci náboženství, tudíž ona osoba v čele bude pravděpodobně vystupovat jako Boží prorok nebo přímo bude
zbožštěna. Minimálně se k podobnému statusu vypracuje.
Abych to shrnul. Jsem tedy přesvědčen, že zhroucení právního systému by vždy okamžitě (nebo velice rychle) vedlo k ustanovení jiné formy práva, která by se postupem doby opět institucionalizovala do podoby nám známé z dnešních dnů (především formou, zda i obsahem si netroufám tipovat).

4) Veronika: buď by nastoupil morální zákon, nebo zákon džungle, záleželo by na lidech samotných
Co by se stalo, kdyby právní řád přestal fungovat?
Jednoduše řečeno by mohl nastat docela velký zmatek. Především by se lidé stali vlastně beztrestnými. Mohli by si dělat, co se jim zlíbí, aniž by se museli obávat nějakého postihu. Zda by i za takové situace mohla společnost dále fungovat, nebo by se rozpadla kvůli nastalému „bezvládí“ a chaosu, by záleželo pouze na síle morálky jejích členů – zda by se i nadále dokázali chovat k sobě navzájem slušně a ohleduplně, tak aby ostatním lidem nijak neškodili, nebo by s vidinou beztrestnosti začali jednat pouze podle svých vlastních zájmů bez ohledu na to, zda tímto jednáním způsobí jiným lidem nějakou újmu. Osobně si myslím, že pravděpodobnější by byl spíše ten druhý a horší scénář.
V případě, že by nastala druhá situace – tedy že by lidé svou beztrestnost využívali k uspokojování pouze svých vlastních zájmů klidně i na úkor druhých lidí – by podle mě velmi brzy začalo platit staré známé pravidlo „oko za oko, zub za zub“. Protože by se člověk neměl na koho obrátit, kdyby mu byla způsobena nějaká škoda a nechtěl to nechat „jen tak“, musel by si pravděpodobně tzv. zjednat spravedlnost sám. Ukradl jsi mi peníze? Dobrá, okradu tě taky. Nebo ti provedu něco jiného, jako pomstu. Lidé staří, nemocní nebo jinak bezbranní by se v takové společnosti stali v podstatě obětními beránky, protože by se proti případnému bezpráví na své osobě nemohli nijak bránit. Leda, že by „spravedlnost“ za ně vykonal někdo jiný.
Neexistence práva by tak mohla vést k začarovanému kruhu oplácení menších či větších křivd. K neustálým šarvátkám, jak by se lidé snažili sjednat nápravu své újmy po svém. Spory by se vlekly pořád dál a dál (i když mnohdy tomu tak je i za normálního fungování práva). A i kdyby chtěl nějaký člověk zůstat slušný a čestný, nakonec by se nejspíš stejně musel přizpůsobit obecnému „kodexu“, pokud by chtěl v takové společnosti vůbec přežít. Dalo by se říci, že by ve společnosti začal platit „zákon džungle“.
Samozřejmě by ale nemusela nastat jen ta nejhorší možná situace. Ve společnosti by mohl díky silné morálce jejích členů nadále vládnout pořádek i bez právního řádu. Nebo by alespoň většina lidí zůstala slušná a pouze malá část lidí (takových, kteří by k tomu měli „předpoklady“ i za fungování práva) by se uchýlila k chování výše zmíněnému. Jak jsem napsala již na začátku – chaos nebo pořádek - vše by záleželo pouze na lidech samotných.