V další části se soud (jehož aktivními aktéry byl soudní senát, státní zástupce, obhajoba a obžalovaný) zaměřil na situaci večera, kdy došlo k jednání, z nějž byl obžalovaný viněn.
Obžalovaný vypovídá, že na něj ten den dolehla zlost z pocitu, že sice pracuje na stavbě, ale jeho šéf mu neplatí peníze v dohodnutém termínu, dává mu jen malou zálohu na jídlo a pití. Nutno poznamenat, že i přes to, že jsme seděli v první řadě, a byli tedy od obžalovaného vzdáleni ne více než na 5 metrů, bylo velmi problematické mu porozumět. Výpověď obžalovaného ve slovenštině s přízvukem byla navíc ztížena, že dotyčný mluvil příliš rychle a překotně, zajíkajíc se polykal slova do sebe a často prokládal věty k věci omluvami a prosbami o pochopení, za což byl předsedou senátu opakovaně mírně napomínán. Dále obžalovaný vypovídá, že tato situace jej přivedla do místní hospody, kde vypil pivo a fernet. Podle vlastních slov pouze jedno pivo a jeden fernet. Poté, v „nedobrém stavu“ před domem své tety kopl do telefonní budky, což viděla jeho teta a vynadala mu. V hádce jej vykázala z domu „…řekla, ať si sbalím věci a vypadnu…“, čímž ho ještě více znervóznila, načež se v něm probudil hněv a touha někomu ublížit. Obžalovaný vzpomenul, že když v něm někdo probudí hněv, má sexuální tužby, které potřebuje uspokojit. Vzhledem k tomu, že tetu znal, ublížit jí nepřicházelo v úvahu. Rozhodl se tedy, že půjde do domu, respektive hradla (dopravny) na železniční trati, který neoprávněně, nicméně s tolerancí svého okolí, obývala poškozená . Poškozenou byla starší žena, která byla svým okolím vnímána a označována jako bezdomovkyně, která ale nijak zvlášť nepila alkohol. V domě se nesvítilo, poškozená už spala. Obžalovaný se, dle své výpovědi, pokusil otevřít dveře, které ale byly zevnitř něčím přichycené. Rozbil tedy okénko, přes které poprvé udeřil i poškozenou, když přišla blíž, aby se podívala, co se děje. Otevřel si, vešel dovnitř a poškozenou několikrát udeřil. Podle výpovědi, kterou poskytl po zatčení, se jednalo o 3-4 rány. Expertíza však podle slov předsedy senátu prokazuje, že se jednalo o opakované údery, alespoň o 20 ran. Poté,
co se poškozená přestala hýbat, ji svlékl. Podle své výpovědi na ni volal, protože si myslel, že je stále ještě živá. Pohled na ni ho vzrušoval, jak následně vyplynulo z expertízy soudního znalce z oboru sexuologie, obžalovaný pozitivně reagoval právě při pohledu na týrané a svázané ženské tělo. Takto vysvlečená se tedy stala objektem jeho sexuálního aktu, ejakulace však proběhla na tělo poškozené. Sperma obžalovaný utřel svetrem. Po aktu nehybné ženě natáhl naruby červené kalhotky a snažil
se zjistit, zda poškozená reaguje. Protože se domníval, že ne, zaházel ji šaty, které našel (podle výpovědi svědka, který ji našel, se jednalo o obrovskou kupu). Sebral poškozené cigarety a zapalovač, zapálil si a prostor hradla opustil.
K jistým kontrastům, které byly zdůrazňovány stranami obhajoby a obžaloby, došlo v několika bodech. Zaprvé se jednalo o snahu státního zástupce zdůraznit, že obžalovaný napadl zcela mu neznámou osobu, zatímco obžalovaný i jeho advokát zdůraznili právě prvek toho, že se s poškozenou alespoň vzdáleně znal. Druhým bodem, který bylo třeba ujasnit oproti první výpovědi, byla skutečnost, kdy obžalovaný prvně uváděl, že poškozenou pouze vysvléknul, ale k ničemu nedošlo. Tento bod své výpovědi, stejně jako počet ran a způsob bití, obžalovaný pod tíhou pořízených důkazních materiálů u soudního jednání změnil. Jak se dále ukáže, dalším zásadním sporem obou stran sporu bylo to, zda obžalovaný mohl či nemohl rozeznat, zda je poškozená ještě naživu, zda byla schopna dát okolí najevo, že je ještě při vědomí. Jako polehčující okolnost (nepřímého charakteru) se nakonec stalo i to, že obžalovaný v bití nepokračoval i po znásilnění a že, stejně jako zaházení poškozené šatstvem, nemělo násilí či jiné jednání vést k zamaskování trestného činu dalším trestným činem.
Po zkontrolování původní výpovědi na policii s dodatečnými a doplňujícími otázkami ze strany předsedy senátu u soudního jednání, byli do soudní síně přizváni první soudní znalci. Z hlediska srozumitelnosti můžeme jako problematické shledat i posudky soudních znalců, v nichž byla použita složitá terminologie a profesní jazyk, kterému bylo na laické úrovni těžké porozumět . Soudní znalci podkládali svá tvrzení pouze pravděpodobnostně a někdy bylo i pro ně samotné problematické vyjádřit tuto pravděpodobnost . Jako první byla vyslechnuta soudní znalkyně z oboru soudního lékařství, která byla i na místě trestného činu a ohledávala zde tělo poškozené. Dle jejího vyjádření se jednalo o několikanásobné napadení na levou stranu hlavy, došlo k mnohočetným zraněním hlavy, obličeje, tříštivým zlomeninám nosních kůstek i čelisti. Poškozená měla krev v žaludku i plicích, což znamená, že byla napadena, přičemž začala krev nejdříve polykat. Zlomeniny a podlitiny byly sice vážné, samotné však smrt nezpůsobily. Smrt byla zapříčiněna pravděpodobně následným upadnutím
do bezvědomí a vdechováním krve do plic. Pokud by, podle slov znalkyně, po napadení byla postižená dostala první pomoc a byla převezena do nemocnice, její zranění by nemusela být smrtelná. Podle stop na těle poškozené bylo navíc pravděpodobné, že poškozená dostala nejen rány pěstí, ale že v momentě, kdy už ležela na zemi, jí obžalovaný proti tvrdé zemi několikrát na obličej dupnul. Zranění na hrudníku pak nevypovídají o snaze pomoci (masáž srdce), ale jsou spíše způsobeny taktéž násilím. Ostatně obžalovaný fyzickou snahu pomoci poškozené sám popřel.
Obžalovaný přiznal, že se pouze dotyčnou snažil probudit slovy: „Paní, proberte se“.
Zajímavá zde byla snaha advokáta obžalovaného usuzovat na fyziologický stav ze sociálního stavu/statusu poškozené. Konkrétně se jednalo o naznačování, že lidé jako poškozená, kteří žijí v podmínkách, které advokát označil jako bezdomovectví, mají horší tělesnou konstituci, tedy slabší kosti a není tedy nutné užití takové síly k jejich poškození.
Na to reagovala soudní znalkyně tím, že se domohla na předsedovi senátu slova (protože na otázku tak jak byla položena byla nucena odpovědět značně nekonkrétně) a uvedla, že síla kostí poškozené byla dokonce mírně nad průměrem. V tomto bodě se nicméně podařilo advokátovi vpašovat do jednání stereotypní obraz
o poškozené.
Druhá soudní znalkyně, specialistka na toxikologii, uvedla, že poškozená neměla v těle žádný alkohol, ani stopy jiné návykové látky. Třetí znalec z oboru medicíny pak jen upřesnil výpověď své první kolegyně, přičemž dodal, že šlo i o otok mozku a postupné vylévání krve do oblasti mozkové. Znalci se tak shodli na tom, že poškozená po napadení a znásilnění žila, nebyli však schopni odpovědět s jasnou platností na otázky předsedy senátu, zda se poškozená po napadení ještě probrala, zda měl tedy obžalovaný alespoň možnost spatřit u ní známky života, které by jej alespoň mohly vést k přivolání pomoci. Možnost probrání se z bezvědomí znalci nepotvrdili, potvrdili však,
že to možné bylo – podle stop krve na kolenech a dlaních a podle fyziologického stavu těla
po napadení.
Poté přišli na řadu znalci z oboru psychologie, psychiatrie a sexuologie, přičemž jeden z nich, sexuolog, se předem omluvil. Znalci posuzovali kognitivní úroveň obžalovaného a sestavovali osobnostní profil. Z jejich závěru lze uvést, že obžalovaný měl kognitivní úroveň bez zvláštních odchylek, že se v jeho případě jedná sice o sníženou inteligenční úroveň, ale rozpoznávání a vnímání je v pořádku. Osobnostní profil odhalil sexuální deviaci a velkou přizpůsobivost. Dle výpovědi soudního znalce má obžalovaný schopnost maskovat svou deviaci, ale sám o ní musel vědět (což, jak bylo výše uvedeno, obžalovaný skutečně alespoň tušil, nedokázal by to však odborně pojmenovat). V daném případě došlo z pohledu znalce k jednání na základě sexuální deviace (konkrétně patologické latentní sexuální agresivity) ve spojení s posilněním alkoholem a kontextem situace (hádka doma, problémy v práci). Možná prognóza, na niž se dotazuje státní zástupce, podle slov znalce záleží na společenských opatřeních, tedy právních a medicínských. Možnost resocializace byla uvedena na stupnici 1-6 (6 = nemožnost resocializace) v případě obžalovaného v rozmezí 3-4 . Jak uvedl další znalec, vzhledem k sadisticko-agresivním komponentám heterosexuální orientace je jisté, že náprava je možná, pokud vůbec, pouze ústavní léčbou. Ze sexuologických vyšetření dále vyplynulo, že obžalovaný pozitivně reagoval na znehybnělá svázaná ženská těla, na torza žen,
na obrázky žen se sekyrou v přirození apod. Pozitivně reaguje na somato-sexuálně zralé ženy.
Během vystoupení soudních znalců soudní síň v části, kde je veřejnost, pozorně sleduje. Novináři si, stejně jako my, zapisují, mladší studenti pozorně poslouchají. Ze strany státního zástupce, ani ze strany advokáta obžalovaného se neobjevují téměř žádné významné otázky.
Nového se neobjevuje téměř nic, věci zůstávají v podstatě tak, jak byly uvedeny v materiálech, s nimiž se strany seznámili před jednáním. Protože se v průběhu jednání státnímu zástupci vyjevili nové okolnosti (dřívější trestná činnost obžalovaného), přerušil předseda senátu jednání na půl hodiny, začátek pokračování stanoven na 11:30. Před zahájením druhého dějství se opakuje obdobná situace jako před ranním zahájením jednání. Atmosféra v předsálí jednací místnosti je o něco uvolněnější, sdílení příběhu a osudu jako by přítomné alespoň nějak spojilo. S obhájcem se baví více novinářů, jeden z nás domlouvá s advokátem obžalovaného následný rozhovor. Státní zástupce pročítá spis, stojí stranou, tak jako v prvním případě. Po vstoupení do místnosti si obléká talár, který nechal přehozený přes židli na místě určeném jeho funkci. Začíná část, která ve své úvodní části veřejnost a zástupce tisku lehce unaví, jde o předčítání a protokolaci výpovědí svědků, k nimž se může obžalovaný vyjádřit. Jelikož nechce nic dodat, je tato část, na niž navazuje zaprotokolovávání listinných důkazů, z pohledu veřejnosti poněkud suchopárná a nudná, z pohledu práva se ale nejspíše jedná o nutnou a povinnou součást (což potvrzují následně i výpovědi studentů práv). Jako listinné důkazy jsou uváděny: protokol o ohledání místa činu (odebráno celkem 39 stop), protokol o odebrání pachových stop, protokol o ohledání mrtvé, protokol o nálezu dokladů mrtvé (obžalovaný je vyhodil jiný den v jiné obci) atd.
Zmíněno bylo také to, že obžalovaný nebyl ani ve vazbě pracovně zařazen, že se ale ke spoluvězňům i dozorcům choval slušně. Během této části zástupci tisku převážně poslouchali, nezaznamenávali si, někteří ze studentů střední školy spali.
Závěrečnou řeč přednesl jako první státní zástupce. Kvalifikoval jednání/čin jako vraždu a znásilnění, upozornil na úmysl znásilnit poškozenou, na brutální násilí směrem na hlavu a hruď, kterým poškozená přes svůj dobrý zdravotní stav podlehla. Jelikož se jednalo o znásilnění plánované a vraždu a vzhledem k okolnostem, mezi nimiž jmenuje: vybral si neznámého člověka k uspokojení se (nahodilé vybrání = vysoká nebezpečnost), vybral si bezbrannou starou ženu, nepotřeboval užít takového násilí a vzhledem k diagnostikování patologické nemoci, navrhl, přes doznání a projevení lítosti, výjimečný trest odnětí svobody na 17 let ve věznici se zvýšenou ostrahou, trest vyhoštění a ochranou léčbu. U obžalovaného hrozí podle státního zástupce možnost opakování.
Vyhoštění je odůvodněno neexistencí přímých vazeb na území ČR (nemá zde založenu vlastní rodinu ani trvalý pracovní poměr). Zmíněna byla i minulá trestná činnost obžalovaného. Obžalovaný by měl zaplatit také výše zmíněnou částku VZP ČR.
Advokát obžalovaného neuvedl konkrétní výši trestu, kterou by si pro svého mandanta představoval. Dle jeho slov nechává tuto záležitost v rukou senátu. Uznává, že otázka viny je zde evidentní. Jako spornou však viděl otázku trestu, neboť je, dle jeho slov, nutno přihlédnout k tomu, že obžalovaný „…je mladý, je ve vývoji“. Dále upozorňuje, že mandant je Rom, který navíc pochází ze Slovenska, kde je situace této menšiny ještě horší než v ČR. Advokát tak vytvářel stereotypní obrazy, kdy na prvním místě jmenuje romství a pozici této skupiny v sociální struktuře společnosti. Navíc upozorňoval na to, že agresivita byla způsobena tím, že nedostal za svou práci peníze, v důsledku čehož se napil alkoholu, což mělo za následek snížené vnímání a rozpoznávání. Zmiňoval také bezdomovectví a s ním související situaci a zdravotní stav poškozené. Sám obžalovaný poté uzavřel, že svého činu lituje, zopakoval věty, které uvedl na začátku a které prostupovaly téměř všemi jeho vystoupeními. Po jeho poslední řeči předseda senátu ukončil jednání a stanovil, že rozsudek bude vyhlášen v 13:00.
Žádné komentáře:
Okomentovat