Před 13:00 se do sálu před jednací místností dostavila televizní kamera, několik dalších novinářů a také všichni z řad veřejnosti. Proběhl zde také krátký rozhovor s pedagožkou, která doprovázela studenty střední školy (viz dále). Obžalovaný byl odsouzen podle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon za vraždu podle § 219, odst. 2b (odstavec h, zakrýt jiný trestný čin, nebylo prokázáno) a znásilnění podle § 241, odst. 1 (odstavec 4 neprokázán – způsobí-li znásilněním smrt) ke 14 letům vězení nepodmíněně, ve věznici s ostrahou (podle § 39a, odst. 2., písm. d), § 41, odst.2, § 62, odst. 1.), k vyhoštění z ČR na dobu neurčitou podle § 57 (lze i vedle jiného trestu), k ochranné léčbě podle § 72 (lze i vedle jiného trestu) a k náhradě škody (2079 Kč – poškozená VZP ČR). Jako polehčující okolnost bral soud v úvahu § 33, písm. j) při objasňování své trestné činnosti napomáhal příslušným orgánům), přitěžující okolností pak bylo jednání podle § 34, písm. a), b), c), k).
Po vynesení rozsudku se obhajoba na místě zřekla práva na odvolání, státní žalobce
si ponechal lhůtu na rozmyšlenou. Po ukončení jednání byl obžalovaný ze soudní síně eskortou opět odveden, před jednací místností se dostalo na otázky novinářů a zvědavých studentů.
Níže uvedená obsahová analýza může napovědět, jakým typem redukce a transformace prochází zpravodajství ze soudních síní.
Analýza médií
Zpravodajský text o případu se celkem objevil na sedmi internetových portálech. Šest z nich bylo zpravodajských: Brněnský deník, Blesk, iDnes, České noviny (servis ČTK), ČT24 a Novinky. Posledním internetovým portálem, který se o rozsudku rozhodl informovat, byly stránky tiskové agentury Mediafax . Všechny texty byly publikovány v den vynesení rozsudku, tedy 3. 4. 2009. Pro analýzu obsahu je však možné použít jen tři zdroje. Brněnský deník a Právo totiž jako jediné zpracovaly případ za využití vlastních zdrojů, všechna ostatní zmíněná periodika se rozhodla převzít text poskytnutý Českou tiskovou agenturou, který tak tvoří třetí analyzovaný text.
Z hlediska kvantitativní analýzy je možné uvést, že nejčastěji se vyskytujícím slovem
je jméno pachatele, ve všech textech se objevuje celkem 21x. Dále je v textech možné vypozorovat čtyři nejčastější skupiny používaných slov. První popisuje viníka jako muže – devianta – násilníka útočícího na ženu. Slova s touto konotací jsou v přiložené tabulce (Příloha 1 a 2) označena červenou barvou. Jejími nejfrekventovanějšími zástupci pak jsou slova: žena, sexuální, znásilnění
a bezdomovkyně. Další početnou skupinou jsou slova popisující soudní proces a jeho výstupy. Tato jsou v tabulce vyznačena modrou barvou. V této skupině jsou nejčastěji zastoupena tato slova: soud (a slova z něj vycházející), čin, vězení, trest a znalci. Poslední již méně početnou kategorií jsou slova popisující brutalitu pachatelova útoku a s ním spojené emoce (žlutá barva): zlost, vybil, zbil, brutální a pěstí. Specifickou kategorii tvoří údaje o pachatelově věku: pětadvacetiletý a mladík (hnědá barva). Ta se vyskytují v každém z textů, slovo mladík však využívá (či spíše nadužívá, protože se v textu objevuje hned čtyřikrát) pouze text Práva.
Kvantitativní analýza mediálních sdělení odhalila, že důraz nebyl v médiích věnován celému rozsudku, zamlčeny byly například aspekty vyhoštění, poměrně nepočetně byla zdůrazněna i ústavní ochranná léčba. Vyhýbání se slovům, které zdůrazňoval sám advokát obžalovaného (Rom, Slovák, postavení a sociální zázemí rodiny), může být dáno také tím, že texty byly doprovázeny fotografickým materiálem. Z diskusí pod články je pak vidno, že vlastní etnocentrismus v reakcích čtenářů-diskutérů hrál významnou úlohu.
Příloha 1 Četnost výskytu jednotlivých slov
Slovo Brněnský deník Právo ČTK Celkem
[Příjmení pachatele] 11 6 4 21
Soud 5 4 3 12
Let 4 2 4 10
Žena 3 4 2 9
Znásilnění 3 2 4 9
Sexuální 3 2 3 8
Vězení 5 2 1 8
Přiznal 3 3 1 7
Znásilnil 3 2 1 6
Bezdomovkyně 1 1 3 5
Činu 1 2 2 5
Deviant 0 3 2 5
Domku 2 2 1 5
[Příjmení advokáta] 2 1 2 5
Trestu 2 3 0 5
Znalců 1 3 1 5
Zranění 3 0 2 5
Ženu 1 4 0 5
Léčbu 2 1 1 4
Mladík 0 4 0 4
Pětadvacetiletý 3 1 1 4
Soudní 3 1 0 4
Soudu 1 1 2 4
Trest 3 0 1 4
[Příjmení předsedajícího] 2 0 2 4
Bezvědomí 3 0 0 3
Brněnský 1 1 1 3
Brno 1 1 1 3
Brutální 2 0 1 3
Čin 1 0 2 3
Drážním 0 2 1 3
Krajský 1 1 1 3
Léčit 2 0 1 3
Muž 2 0 1 3
Okolí 0 2 1 3
Pavel 1 1 1 3
Peter 1 2 0 3
Pěstí 0 3 0 3
Prostějovsku 1 1 1 3
Ránu 0 3 0 3
Rozsudku 3 0 0 3
Slovák 1 1 1 3
Státní 2 1 0 3
Udělal 3 0 0 3
Umírala 1 1 1 3
Ústavní 2 0 1 3
Vraždu 1 0 2 3
Vybít 2 1 0 3
Zástupce 2 1 0 3
Zbil 2 1 0 3
Zlost 2 1 0 3
Příloha 2 Zastoupené tematické skupiny slov
Slovo Brněnský deník Právo ČTK Celkem
Soud 5 4 3 12
Znalců 1 3 1 5
Soudní 3 1 0 4
Trest 3 0 1 4
Čin 1 0 2 3
Rozsudku 3 0 0 3
Státní 2 1 0 3
Vraždu 1 0 2 3
Zástupce 2 1 0 3
Vězení 5 2 1 8
Činu 1 2 2 5
Trestu 2 3 0 5
Soudu 1 1 2 4
Ústavní 2 0 1 3
Pěstí 0 3 0 3
Zlost 2 1 0 3
Brutální 2 0 1 3
Ránu 0 3 0 3
Vybít 2 1 0 3
Zbil 2 1 0 3
Mladík 0 4 0 4
Pětadvacetiletý 3 1 1 4
Žena 3 4 2 9
Sexuální 3 2 3 8
Bezdomovkyně 1 1 3 5
Deviant 0 3 2 5
Ženu 1 4 0 5
Znásilnění 3 2 4 9
Znásilnil 3 2 1 6
Léčbu 2 1 1 4
Léčit 2 0 1 3
Přiznal 3 3 1 7
[Příjmení advokáta] 2 1 2 5
Bezvědomí 3 0 0 3
Brno 1 1 1 3
Krajský 1 1 1 3
Muž 2 0 1 3
Pavel 1 1 1 3
Prostějovsku 1 1 1 3
Umírala 1 1 1 3
[Příjmení pachatele] 11 6 4 21
Let 4 2 4 10
Domku 2 2 1 5
Zranění 3 0 2 5
[Příjmení předsedajícího] 2 0 2 4
Brněnský 1 1 1 3
Drážním 0 2 1 3
Okolí 0 2 1 3
Peter 1 2 0 3
Slovák 1 1 1 3
Udělal 3 0 0 3
Příloha 3 Kvalitativní analýza jednotlivých mediálních sdělení
3.1 Analýza textu ČTK
Text je charakteristický ryze zpravodajským stylem. Odpovídá mu také uvozující perex, který navíc zdůrazňuje, že žena byla bezdomovkyně a také o 35 let starší než pachatel útoku. Národnost pachatele se objevuje až v dalším odstavci.
Zdůrazňována je především neovladatelná pudovost a brutalita aktu, které konstruují obraz pachatele jako nebezpečného člena společnosti, který "potřebuje ústavní léčbu", tj. vyloučení
z běžného života kolektivity. Významnou částí textu, jenž konstruuje obraz pachatele jako bezcitného "nečlověka", je ta, v níž se hovoří o následném okradení bezdomovkyně (sic!). Stejně tak jako prohlášení, že nelze vyloučit, že pachatel oběť netloukl také po znásilnění. Obraz jak "nebohé" obětí, tak i "krutého násilníka uzavírá holé konstatování, že žena umírala čtyři hodiny. Obžalovaného lítost projevená v následující větě tak působí jen jako "mávnutí do větru".
Zajímavé je prohlášení obhájce obžalovaného: "On BOHUŽEL je sexuální deviant..." Lítost doprovázející chování pachatelů se promluvách obhájců dle mého objevuje jen výjimečně. Citace soudního experta: "Napadl ji opakovaně, se střední až velkou intenzitou, pěstmi a kopy, většinou
do hlavy a horní poloviny těla," je naopak charakteristická technokratickým odosobněným jazykem byrokratů. Především slovní spojení se střední až velkou intenzitou jakoby se spíše hodilo
k předpovědi počasí, než k tomuto násilnému aktu.
3.2 Analýza textu Práva
Na rozdíl od předchozího textu je tento více publicistický - stojí především na emocích,
o čemž vypovídá již perex uvozený větou "Případ neskutečné krutosti a bezcitnosti potrestal..." Zajímavé je také pokračování této věty: "...potrestal v pátek brněnský Krajský soud..." A to jednak personifikací instituce – pachatele nepotrestal soudce, ale samotný krajský soud (ztělesněná spravedlnost, chtělo by se říci), ale také tím, že celý větný celek je konstruován tak, aby bylo zřejmé, že trest přišel zcela po právu, tj. že "boží mlýny spravedlnosti zafungovaly a viník byl ztrestán podle kosmologických pravidel".
Samotný text pak uvozuje věta: "Soud neměl s [obžalovaným] žádnou větší práci", o jejíž vhodnosti a pravdivosti lze s úspěchem polemizovat. Cílem soudu přeci není vymoci z oběti přiznání, ale rozhodovat na základě důkazního materiálu (přiznání je jen jedním z vodítek).
Emočně nabitému textu dodává na síle přímá citace z vrahova přiznání: "Skočil po mě její malý pes a zakousl se mi do ruky, tak jsem mu dal po čumáku, až odpadl, a hodil jsem ho do sklepa. Paní jsem dal další ránu pěstí, šla jí pěna z úst." Zatímco ČTK si takováto mediálně vděčná prohlášení odpouští, autor Práva se v nich přímo vyžívá, o čemž svědčí také věta "…žena měla po mlácení zcela zdeformovaný obličej a rozšlapaný hrudník.
Konstrukce obrazu "nebohé" oběti zde probíhá podobně jako v textu tiskové agentury. Právo však navíc dodává, že oběť byla zvolena zcela náhodně a také že ji by ji bylo bývalo možno pomoci, kdyby se přišel zásah včas. To dále umocňuje „nebohost“ oběti. Zajímavá je také závěrečná úvaha, že se mladík výjimečného trestu nedočkal, protože po okradení a znásilnění oběti nepokračoval v napadání.
Ani v tomto textu se neobjevuje jediná přímá zmínka o etnické příslušnosti pachatele. Právo na ni přesto, na rozdíl od ČTK, které ji zcela vypouští, upozorňuje ve větě: "že mladík pochází ze sociálně vyloučené skupiny".
3.3 Analýza textu Brněnského deníku
Nejdelší z analyzovaných textů stojí svým zpracováním mezi oběma předešlými – nejde
o klasické kusé zpravodajství jako v případě ČTK, ani o emočně vypjatou soudničku, kterou se prezentuje Právo. Perex je velmi věcný až strohý - konstatována jsou holá fakta. Také zde se, podobně jako v textu ČTK, neobjevuje v perexu národnost pachatele.
Na rozdíl od předchozích textů tento zmiňuje povolání pachatele (pomocný stavební dělník – zajímalo by mě jen, jaký je rozdíl mezi stavebním dělníkem a pomocným stavebním dělníkem) a také to, že pachatel bude po "odsloužení" trestu vyhoštěn zpět na Slovensko.
Popis pachatelova motivu je zde podán mnohem komplexněji: autorce nestačí holé konstatování, že se pachatel před činem "pohádal s tetou". Příčinou totiž nebyla hádka s tetou, ale to, že nedostal zaplaceno v práci. Právě nedostatek finančních prostředků pak vedl k již zmíněnému konfliktu s tetou. Vynechání této informace Právem i ČTK celkově posiluje obraz asociálního a "do normální společnosti nepatřícího" pachatele, kterému k takto brutálnímu činu stačí pouhá hádka. Zveřejnění finančního motivu vrhá na pachatele jiné (pochopitelnější? – myšleno z hlediska žité každodennosti) světlo. Podobně působí také přímá řeč pachatele: "Myslel jsem si, že je mrtvá, ale bál jsem se přivolat pomoc. Proto jsem utekl. Nikdy si to neodpustím. Je mi špatně z toho, co jsem udělal... Zavrhla mě i rodina". Tento důraz na jemný detail pachatele vykresluje odlišným způsobem, než konstatování, že "pachatel se přiznal", jak je tomu u předchozích textů. Představuje ho nejen jako brutálního devianta, který nemá jiné city a touhy než ty směřující k ukojení své neovladatelné potřeby, ale také jako člověka s city, který navíc patří do jisté sociální struktury, jejíž ztráta ho mrzí (má svou rodinu a uvědomuje si, že ji svým jednáním poškodil). Celkový obraz pak dotváří uvozovací věta: "omlouval se rozrušeně a se slzami v očích".
Další pasáž již pachatele konstruuje jako sexuálního devianta nebezpečného pro společnost. Po předchozí pasáži však již nepůsobí tak chladným, odsuzujícím dojmem jako u předchozích textů. Vše je navíc opět doplněné větou: "Rád bych jednou žil normálním životem," kterou pronáší pachatel po svém souhlasu s ústavní léčbou.
Novou informací je také jinde nezmiňovaná předchozí recidiva pachatele, a také, že syn oběti byl přítomen hlavnímu přelíčení a s uděleným trestem nesouhlasí. Stejně jako u textu ČTK, také zde autorka nezohledňuje etnickou příslušnost pachatele. Místo toho jako polehčující okolnost uvádí nízký věk pachatele a také to, že se pachatel k činu přiznal.
Žádné komentáře:
Okomentovat