Do třetice všeho dobrého? Celé jednání probíhalo ve smířlivé atmosféře a tak se dalo celkem očekávat, že se žalobce i žalovaný dohodnou. U soudu jsem byla poprvé, tudíž jsem neměla ani tušení, že ve věcech nezletilých účastníků jedná i kolizní opatrovník. Tato osoba hájí práva dítěte a může vznést návrh na přezkoumání případu ve prospěch dítěte, jak se stalo v případě druhém. Jinak mě tam snad až tak nic moc nepřekvapilo a myslím si, že jsem měla štěstí na případy, protože všechny proběhly bez hádek a větších emocí.
Povinnost zajít na soud pro mě byla jistou zkušeností do života, bylo to velice zajímavé a místy i zábavné. Budova soudu ve mně ale vyvolává nepříjemné pocity, stejně jako například nemocnice, a proto doufám, že se tam nebudu muset v nebližší době vrátit.
15.10 2009 14:00 – 15:20
Svěření do péče jiné fyzické osobě než rodiče
Moje putování začalo kontrolou u vchodu soudu, kde jsem si připadala při procházení bezpečnostní bránou jako bych byla na letišti. Do budovy soudu jsem přišla s předstihem a tak jsem měla dost času si najít jednací síň, ve které se mělo jednání odehrávat. Byla jsem trošku překvapená, kolik síní je na tak malém prostoru a jak je venku na chodbě celkem dobře slyšet, co se odehrává uvnitř (na základě toho jsem se vlastně účastnila o část jednoho jednání navíc). Měla jsem čas, tak jsem si prošla všechny rozpisy jednání a nakonec se rozhodla pro jiné než jsem měla původně v plánu. Moje rozhodnutí bylo též ovlivněno radou obhájkyně, která zde byla přítomna k záležitosti v jiném jednání, a která mi poradila, že nejzajímavější věci bývají ty, které se týkají dětí.
Na soudu jsem byla poprvé v životě, a tak jsem moc nevěděla, jak to tam chodí. Proto jsem se raději zeptala paní soudkyně, zda se můžu jednání účastnit a můžu si při něm dělat poznámky. Po kladných odpovědích jsem vešla do malé síně, kde byla vzadu pouze jedna řada lavic a já se stala jediných pozorovatelem. Moje první jednání začínalo v 9:30 a týkalo se výživného, ale jelikož nedorazil státní zástupce žalobce, jednání bylo odročeno na 21.1.2010. Trošku zklamaná jsem vyšla před síň, podívala se opět na rozpis a rozhodla se, že se na soud vrátím po obědě, protože odpoledne byli naplánované zajímavější případy.
Můj druhý proces, který začínal ve 13:00, byl opět zaměřen na určení výživného, kde žalobcem byla matka třech dětí a žalovaný byl jejich otec. Na začátku soudního jednání si soudkyně ověřila totožnost účastníků a před výslechem musel žalovaný i žalobce vždy přísahat dodržení slibu pravdomluvnosti.
Průběh procesu probíhal ve zvláštní atmosféře. Bylo to dáno tím, že matka celkem dobře věděla o nízkých příjmech otce a byla smířena s tím, že toho od něj moc nedostane. Žalobu podávala v době, kdy byla ve finanční tísni a neměla zaměstnání. To se ale během toho než přišlo žalovanému předvolání změnilo, a tudíž byla ochotna se nějak domluvit. Otec byl v částečném invalidním důchodu a pobíral jen 2 500kč měsíčně. Povoláním byl rolník, který hospodařil na svém poli, ale neměl z toho žádný příjem. Z toho důvodu matka požadovala akorát 500kč měsíčně na všechny děti, aby pokryla alespoň jízdné do školy. Předpokládám, že toto jednání by skončilo vzájemnou dohodou, ale zástupkyně kolizního opatrovníka žádala ověření otcových poměrů, protože uvedl, že bydlí v domku a má 5 hektarů pole, a tudíž bylo jednání odročeno opět na 21.1.2010.
Jelikož jsem celkem vytrvalá, rozhodla jsem, že chci zažít jednání se vším všudy - to znamená i s rozsudkem. Proto jsem šla na třetí jednání, které začínalo ve 14 hodin. Musím říci, že jsem udělala dobře, protože tento proces byl z těch tří nejzajímavější. Navrhovatelem byla paní V., která byla je matkou dvou vlastních dětí a jednoho nevlastního, a žalovaný byl jejich otec. Hlavní osobou, které se tento případ týkal, byl 15tiletý chlapec, který byl synem žalovaného,ale o kterého se starala jeho nevlastní matka (paní V.). Otec nezletilého se po smrti jeho první manželky (matka chlapce) oženil s paní V. a měl s ní dva syny, ale na začátku roku 2009 si našel novou přítelkyni a rodinu opustil. Paní V. podala žádost o rozvod a vyměření výživného na jejich dva společné syny, ale na výživném pro otcova třetího syna se domluvili pouze ústně mezi sebou. Bohužel vše nefungovalo jak by mělo, proto se rozhodla podat na otce žalobu. Otec, zaměstnáním stavební technik, přiznal, že platil nepravidelně a někdy i menší částku, a byl ochoten se na dluhu a výši výživného domluvit.
Zajímavostí pro mě i soudkyni bylo, že podle rozpisu příjmů na rok 2008 a 2009 měl doložený příjem pod 10 000kč, ale sám při výslechu řekl, že vydělává až 20 000Kč čistého. Na dotaz soudkyně jak je to možné odpověděl, že firma zapisuje jen minimální částku, ale přitom vyplácí mnohem více. Z tohoto ohledu doufám, že se nebudu muset někdy soudit s otcem mých dětí, pokud nějaké budu mít, protože pokud by otec nepřiznal kolik peněz doopravdy vydělává, soud by mu vyměřil mnohem menší výživné. Matka, která na mě působila velice mile a zároveň zodpovědně, navrhla dluh 15 000Kč za všechny děti, ale bohužel nevěděla, kolik je to na jejího nevlastního syna, protože otec neříkal, kolik na kterého dával. Když jí dal např.
5 000Kč měsíčně, tak neřekl zda z toho jsou 2 000 na prvního syna, 2 000 na druhého a 1 000 na třetího, či 2 000 na prvního, 3 000 na druhého a na třetího nedal nic. Dalším jejím návrhem bylo měsíční výživné na nevlastního syna ve výši 3 000Kč. Žalovaný řekl, že s návrhem paní V. souhlasí, pokud to neovlivní jeho prává k synovi, a byl ochoten uzavřít dohodu, kde jeho syn bude svěřen do její péče. Jelikož se vším souhlasila i navrhovatelka, byla na návrh soudkyně uzavřena mezi hlavními účastníky dohoda. Poté nás soudkyně poslala na chvíli za dveře, kde jsme museli počkat na rozsudek.
Po asi desetiminutové pauze jsme byli opět pozvání do jednací síně, v níž byl vynesen rozsudek. Všichni jsme povstali a soudkyně pronesla: „ Účastnící mezi sebou uzavřeli dohodu o tom, že dítě bude v péči paní V. a ona se o něj bude starat a otec bude na syna přispívat 3 000Kč a nedoplatek byl stanoven na 6 000Kč, který se zavazuje otec zaplatit do konce listopadu.“ Na konec jim dala možnost vzdát se práva na odvolání, který oba přijali, a tudíž rozsudek nabývá platnosti při doručení písemného rozsudku.
Žádné komentáře:
Okomentovat