Navštívila jsem dvě jednání
Soudní jednání jsem si našla na adrese ejustice.cz a pak už jsem jen jela do sídla Okresního soudu. Do soudní síně jsem vešla těsně před zahájením jednání. Soudkyně se zeptala, zda mám se soudem či s jeho účastníky něco společného a po odpovědi, že se jen jdu podívat na průběh jednání, pokynula, abych si sedla a dále si mě nevšímala. Po jednání mi zástupce žalobce sdělil, že rozsudek vynesen nebyl a soud byl opět odročen. Proto jsem navštívila další "jednání",ale zjistila jsem, že šlo jen o vyhlášení rozsudku, které by se nekonalo, pokud bych nepřišla já, jako jediný divák.
Soudkyně mi celý případ vysvětlila a odůvodnila rozsudek,
ačkoliv kdybych tam nebyla, tak by to prý nedělala. Toto jednání však trvalo
jen necelou půl hodinu. Soudkyně mi pak na chodbě ještě případ osvětlila, ale
to asi nebude stačit. Při odchodu jsem se potkala s právním zástupcem žalobce z
prvního jednání, který mi sdělil, že rozsudek nebyl vynesen a soud byl odročen.
30. 10. 2009, 8.00- 10.40 (má přítomnost do 9.55)
Jednalo se o již několikrát odročené soudní jednání ve věci finančního sporu dvou firem, které spolu dříve byly ve společenství tiskáren. Žalovaná firma požadovala po žalobci dvakrát stejnou částku, kterou vyfakturovala, avšak každá z faktur měla jiný hlavičkový papír. Žalovaný předložil soudu vzor vizitek, jejichž tisk měl údajně zprostředkovat žalobci. Ten se však bránil, že je rozhodně netiskl a to proto, že jsou tištěny způsobem, jakým firma žalobce netiskne ani nikdy netiskla. Taktéž oba subjekty a několik dalších firem, kde se všichni zabývali tiskem, založilo jakési sdružení, které mělo za úkol konkurovat velkým tiskařským společnostem, a které časem zaniklo. Otázka byla, jak probíhaly finanční transakce a jak vypadalo závěrečné finanční dorovnání. Předvolání byli tři svědci.
Vystupování předsedkyně senátu bylo velmi příjemné, zřetelně pokládala své otázky. Avšak dokázala i velmi důrazně požádat svědka, aby se držel otázek, na něž byl tázán. Výpovědi svědků si vždy zapisovala ručně a až teprve po ukončení otázek soudkyní i oběma zástupci vše nadiktovala soudní zapisovatelce. To podle mě bylo velmi zdlouhavé, neboť samotné diktování trvalo stejně, jako výslech samotný.
U soudu byl přítomen jak zástupce žalobce, tak žalobce sám, zatímco u druhé strany se zúčastnil jen zástupce žalovaného. Oba zástupci mluvili velmi srozumitelně, žádná právnická hantýrka, kde by se oháněli paragrafy, ale občas i oni sami se zamotali do termínů žalobce a žalovaný. K soudu byli předvoláni tři svědci, jeden bývalý zaměstnanec žalovaného a dva u něj stále pracují. Každý ze svědků byl poučen o svých právech, měl upřesnit, v jakém vztahu je k žalobci i žalovanému a zda s ním někdo před výpovědí hovořil, jak má vypovídat. Po skončení výpovědi byl dotázán, jestli mu kvůli předvolání vznikla nějaká škoda, kterou by chtěl nahradit.
První svědek se nyní živí jako obchodní zástupce, jeho vystupování tedy bylo příjemné a nezdál se být nervózní. Svědek se vyjádřil k oběma fakturám, kdy mu jedna známá byla a druhá ne. I k vizitkám, u kterých označil ty, které sám tiskl. Svou výpověď pak později na vlastní žádost doplňoval i během přepisu jeho výslechu.
Další ze svědků u žalovaného stále pracuje. Jeho vystupování už nebylo tak nenucené, jako u prvního svědka. Neustále přešlapoval, ošíval se a očividně byl nervózní. Ve své výpovědi uvedl, že o obchodních záležitostech žalobce a žalovaného vůbec nic neví, neboť pracuje jako grafik, takže na spoustu dotazů soudkyně vůbec nebyl schopen odpovědět. U faktur, které mu byly předloženy zástupcem žalobce řekl, že se používaly obě formy hlavičkových papírů.
Třetí svědek byla administrativní pracovnice žalovaného, která by měla mít přehled o fakturách, které probíhaly mezi firmami žalobce a žalovaného a to jak v době, kdy subjekty vystupovaly samy za sebe, tak v době, kdy spolu byly ve společenství tiskáren. Byla dotazována na nesrovnalosti ve fakturách. Ačkoliv nebyla nikdy přítomna jednání subjektů, měla přehled o platbách, které mezi subjekty probíhaly. Měla vysvětlit, jak je možné, že ve stejný den dostala úkol poslat žalobci dluh, který vůči němu měl žalovaný, a současně poslala žalobci faktury, které po něm tentýž dluh vyžadovala. Byla dotázána, zda si je jistá, že tyto předložené faktury opravdu tvořila ona. Během výslechu třetí svědkyně jsem jednání opustila.
Jednání probíhalo v malé místnosti, kde byli dva stoly protistran a vyvýšená stůl soudkyně a zapisovatelky. Naproti soudcovskému stolu bylo několik židlí pro veřejnost. Atmosféra jednání byla napjatá, ačkoliv nedošlo k žádnému vyhrocenějšímu jednání. Oba právní zástupci při hovoření se soudkyní nejprve vstávali, ale během jednání, které bylo zdlouhavé, od vstávání postupně upouštěli.
Problému jsem nejdříve nerozuměla, vzhledem k tomu, že se jednalo již o několikrát odročený soud, takže se neopakovalo, čeho se týká, ale během výslechu svědků jsem pochopila, čeho se zhruba týká a v jakém vztahu byly a jsou obě firmy.
Navštívila jsem další jednání 30. 10. 2009, 10.00- 10.25
Jednalo se o vynesení rozsudku ve věci požadování náhrady způsobených škod. Žalobkyně zakoupila dvě štěňata, z nichž jedno uhynulo během prvního dne a další za zhruba dva měsíce. Žalobkyně požadovala po žalované vrácení peněz, zaplacení pitvy prvního štěněte a léčebných výloh a výloh za utracení spojených s druhým štěnětem a zaplacení advokáta. Během jednání, která proběhla již dříve, bylo předvoláno několik svědků a veterinář s odborným posudkem.
Soudkyně zopakovala veškerá fakta v případu a vynesla závěrečný rozsudek, který zněl tak, že žalovaná zaplatí žalobkyni peníze odpovídající hodnotě prvního štěněte a výlohy spojené s pitvou zvířete, náklady spojené s léčbou a následným utracením druhého štěněte ani jeho cenu platit nemusí. Dále soudkyně uložila žalované zaplatit částku České republice odpovídající polovině částky, která byla uhrazena svědkům za jejich ztráty. Dále soudkyně rozhodla tak, že žalovaná zaplatí druhou polovinu částky spojené se ztrátami svědků. Advokáta si žalobkyně i žalovaná zaplatí sami. Rozsudek odůvodnila soudkyně na základě výpovědi svědků a odborného posudku.
Dle odborného posudku bylo zjištěno, že první štěně trpělo chřipkou, zatímco druhé štěně mělo vrozenou srdeční vadu. Ale rozhodně nemuselo být utraceno. Proto soudkyně rozhodla, že za druhé štěně žalobkyně nemůže požadovat náhradu. Částku spojenou s úhradou pro svědky byly rozděleny napůl právě z důvodu poloviční účasti na zdravotním stavu štěňat.
Vynesení rozsudku se neúčastnila ani jedna účastnice ani jediný ze zástupců. Rozsudek tam byl vynesen do prázdné síně.
Po oficiálním skončení jednání mi soudkyně ještě velmi ochotně vysvětlila, jak konkrétně minulá jednání probíhala. Taktéž mi řekla, že jednání byla velmi emotivní, i vzhledem k tomu, že žalobkyně dostala štěňata jako dar od své matky. Obě strany, jak žalovaná, tak žalobkyně uvedly svůj závěr, v němž každá sváděla vinu na druhou stranu. Celkově byla paní soudkyně velmi ochotná.
Žádné komentáře:
Okomentovat