Tomáš: náklady převyšovaly předmět sporu

Líbil se mi postoj zástupce žalované strany, který se téměř po celou dobu usmíval a měl dobrou náladu, ostatně bych se ani nedivil, když se jedná o věc za kterou má asi zaplaceno více než o kolik se jedná v samotném sporu. Horší to má ovšem zástupkyně žalujícího, která asi od něj zaplaceno nedostane, pokud je skutečně ve vazební věznici. I to se tedy může stát, otázkou pak pro mě zůstává, kdo zaplatí veškeré výdaje.
Přesto podle mého zde právo trochu selhává Přesto ale se věc táhne skutečně dlouhou dobu a ještě nevypadá, že by hned byla vyřízena. Krom toho, náklady jistě převyšují zisk, ale přesto spravedlnosti musí být dosaženou za každou cenu  . To je můj konečný pocit z celého jednání.


10:00 - 10:50 Žaloba o náhradu škody
Když jsem přišel před soudní síň, už všichni zúčastnění stáli před ní, vzhledem k tomu že to byl jeden hlouček, nedalo se příliš poznat kdo je kdo. Vzhledem k tomu o jaký případ šlo, čekal jsem trochu více hádání, nevraživých pohledů, nebo něčeho podobného. Ale neměl jsem příliš času na přemýšlení, neboť soudce již volal všechny úcastníky do soudní síně. Spolu se mnou také na jednání přišli 3 studenti práv, kteří měli také nějaký úkol, ale spočíval spíše ve formální stránce věci jak jsem pochopil. Samotná soudní síň mi přišla na první pohled malá, asi právě určena pro “nenásilné” soudní spory. Obě strany seděli naproti sobě a soudce na vyvýšeném místě vepředu. Vše na mě působilo velice uspořádaně. Následně jsem poznal, že strany jsou zastoupeny pouze svými zástupci. Je vidět že profesní profesionalita zde funguje na výbornou a stačí pouze slyšet názory zástupců. Což je ovšem možná na úkor efektivnosti jednání,neboť výsledek byl opět odložení na neurčito.

Pán, který se rozhodl již před 3 lety soudit s firmu o náhradu škody za mobilní telefon, který firma odmítla vzít k reklamaci. Podle údajů, které jsem zjistil,mobil nebyl v provozuschopném stavu, neboť někdy vyzváněl a někdy ne. I přes opakované reklamace firma nevyhověla, neboť žádnou vadu údajne nenašla. Spor se táhne už 3 roky a poslední výsledek byl návrh žalované strany na smírné ujednání s náhradou škody ve výši 4000Kč.

První věc, která mě překvapila bylo, že zde byli přítomni pouze zástupci. Žalující strana byla zastoupena pouze zástupkyní. Ta dostala od pána plnou moc. První šok přišel se čtením přítomných, kdy na dotaz soudce, kde se zdržuje pan Kříž odpověděla jeho zástupkyně, že neví. Snaží se mu nějakou dobu doručit výpověď plné moci, ale dopis nebyl převzat, tudíž je neplatný.

Dále promluvil zástupce obžalované strany, který po dohodě zvedl částku na smírné ujednání na 5000 Kč, s podmínkou, že mobilní telefon bude funkční alespoň v základní rovině. Ovšem mobilní telefon, tedy předmět sporu nebyl do dnešní doby k nalezení, asi to byl také jeden z důvodů proč se líčení táhlo tak dlouho.

Zástupce žalované strany byl poměrně mladý muž, usměvavý, který na úvodní řeč zástupkyně žalujícího měl odmítavou řeč těla, usmíval se a kroutil hlavou .
Zástupkyně žalujícího byla starší paní, která se označila za laika v této oblasti (mobilní technologie myšleno).

Soudce byl poměrně pozitivně naladěný a uvolněný, i když se mi zdál trochu otrávený tímto sporem. Poměrně obratně zaznamenával vše na diktafon. Je vidět, že musí dobře umět češtinu, neboť pořád diktoval různé čárky, odstavce, tečky atd.

Zástupkyně souhlasila, že se pokusí o urovnání a v případě, že klient bude nalezen se s ním o tom pobaví, ovšem až po vyslechnutí svědků.

První svědek byl bývalý kamarád žalujícího, který do případu vnesl asi nejvíce světla. Jednak propůjčil byt v Brně panu Kříži, který ovšem podle něj neoprávněně začal využívat korespondenční adresu a také z ničeho nic odjel neznámo kam. Svědek uvedl, že zná okolnosti problémů s mobilním telefonem a vše souhlasí. Ovšem také uvedl dvě možné adresy, kde se žalující může nacházet. Jedna z nich bylo místo někde v Tišnově a druhým byla vazební věznice v Kuřimi. Také svědek objevil hledaný mobil u společné známé, kde si ho prý žalující uschoval. Mobilní telefon značky Motorola předal i se vším příslušenstvím soudci. Soudce poznamenal: “Motorola, tak to pak jo “.
Zástupkyně se dotázala na identifikační údaje žalujícího (pro jeho snazší nalezení, kdyby byl ve věznici) a také společné známé. Poté bylo jednání (po 20 min) přerušeno na 5 minut.

Po pauze proběhlo zaevidování obsahu krabice do spisu, přičemž soudce trochu tápal a musel mu pomoci obhájce žalované strany. Následoval výslech svědkyně. Ta byla bývalou přítelkyní žalujícího a potvrdila problémy s telefonem. Zástupce měl na ni několik dotazů ohledně reklamací mob. tel. Přesněji proč po první reklamaci nešel ihned podat další, když mobil stále nefungoval a čekal čtyři měsíce a dále proč po druhé reklamaci již neprovedl žádnou další. Poté svědkyně směla odejít.
Podle mého si snažil zástupce připravit půdu, neboť později toto může použít proti žalujícímu.

Zástupkyně následně požádala o 3-4 týdny času na smírné ujednání, vypracování znaleckého posudku o technickém stavu mobilního telefonu a dále aby soud učinil dotaz na věznici, zda žalující je ve výkonu trestu. Zástupce pouze doplnil požadavek aby v analýze bylo i stanoveno zda vada byla v té době vadou odstranitelnou nebo nikoli. Soudce důsledně požádal o smírné ujednání, kvůli dalšímu protahování sporu zvyšování nákladů.
Dále bylo zástupcem navrhnuto místo (drahého) posudku, aby se mobil vzal do autorizovaného servisu, zástupkyně se dotázala, zda mobil nevezmou tak jak je, že to ušetří spoustu práce. To bylo odmítnuto z důvodu možného poškození telefonu.
Toto tedy bylo dohodnuto, líčení soudce odročil na neurčito. Poznamenal: “Snad mobil neztratíme, ne na soudu se nikdy nic neztrácí”.

Při jednání jsem rozuměl všemu, až na úplný začátek, kdy se patrně jednalo přímo u právnickou mluvu. Stejný pocit mám ze všech přítomných.

Jednání probíhalo v celkově uvolněné a žertovné atmosféře, jak v době přestávky tak po skončení jednání se obě strany bavily, žertovaly aj. Pravděpodobně kdyby šlo o větší sumu peněz, atmosféra by byla jiná, ale v tomto případě nebyl asi příliš důvod pro negativní postoje.

Když jsem přicházel k budově, tak na mě ihned zapůsobila její velikost, stáří a obrovské dveře, naštěstí jsem zjistil že nejsou vchodové, i když by to k tomu sedělo velice dobře. Myslím že je to úcel - instituce soudnictví (práva) by měla působit honosně, staře ale jistě zároveň. Na druhou stranu máme i moderní budovy. Otázka tedy je zda má jít “právní architektura” s dobou nebo si zachovávat historický punc. Neboť ve stále se měnící moderní společnosti, by možná bylo bližší prostým lidem i moderní soudní budovy.
Měl jsem štestí a v době mého příchodu se konalo několik líčení, soudní stráž mě nasměrovala k vývěsní tabuli a už si jen stačilo vybrat, ani s najitím síně jsem neměl žádný problém.
Povedlo se mi trochu vyzpovídat svědky. Pán dostal málem infarkt, když obdržel onu obálku s předvoláním, než zjistil, že má přijít jako svědek. Jedním z důvodů jeho příchodu byla snaha “inzultovat dotyčného pána”. Bylo vidět že si mají co vyříkat a byl tedy zklamaný, že nebyl přítomen. Přesto soudil že je právo na jeho straně. Také mi prozradil, že o reklamaci se prý snažil čtyřikrát, což ovšem nebylo uvedeno (výše jsem psal že pouze 2krát). A až poté se rozhodl podat žalobu. Jinak oběma svědkům to přišlo spíše jako fraška než soud. Jednak kvůli délce trvání, částce o kterou se jedná a to, že soudce má určitě lepší věci na práci.
Zajímavý pro mě byl motiv svědků, kteří přišli hlavně kvůli žalujícímu, ale ne aby mu pomohli, ale aby se s ním setkali a možná vyřídily jisté úcty. Přesto způsob předvolání vyvolal u svědka obavu, že něco udělal, že musí jít k soudu, až dokud si dopis neotevřel. Zde vidíme že i pouhý dopis vyvolává v lidech respekt k instituci práva.