Na soudním jednání mě víc než samotný jeho průběh zaujalo to, co jednání předcházelo. Jako časně příchozí jsem měla možnost pozorovat, co se před jednáními děje a které všechny okolnosti průběh a výsledek práva ovlivňují.
V prvním případě mě zaujal rozhovor soudce a v druhém právní rady státního zástupce obžalovanému. Téměř hned po mém příchodu asi půl hodiny před začátkem jednání jsem byla svědkem neformálního rozhovoru mezi několika lidmi, jejichž přesnější
totožnost je těžké určit, jedním z nich byl však soudce a ostatní nejspíše
advokáti. Jedna z nich, dominantní dáma středních let, se snažila nenásilně soudce přesvědčit, aby v blíže neurčeném případu (domyslela jsem si, že šlo nejspíše o případ domácího násilí) uložil násilníkovi mírnější trest. Používala argumentaci jako: „ vždyť on se léčí, tak mu to dejte, vždyť už podle toho arabského přísloví se má žena seřezat již po ránu“.
Tento rozhovor mě jen utvrdil v přesvědčení, jak subjektivní právo je, a především, jakou moc rozsudku soudci mají. Vliv na jejich rozhodování má spousta faktorů, a určitě to nejsou jen suché právní předpisy, ale i běžné události všedního dne. V tomto případě se soudce rozhodoval určitě i podle toho, jestli měl s domácím násilím zkušenosti v rodině nebo v okolí. Je mi jasné, že soudci jsou jenom lidé a nelze je proto oprostit od emocí a okolností, aby rozhodovali pouze jako roboti, ale rozdílnost rozsudků na stejný případ u různých soudů jen dokládá, jak subjektivně lze právo posuzovat.
V případě druhém mne zaujal dialog, který vedl obžalovaný se svým právním zástupcem. Obžalovaný se musel zpovídat z drobných výtržností, byl to jednodušší dobrák a nejspíše alkoholik. Jeho právním zástupcem se mu snažil vštípit, jak by bylo vhodné, aby odpovídal na soudcovy dotazy, aby dostal co nejnižší trest. V tento moment se podle mě právní zástupce dostává na tenký led – svému klientovi se samozřejmě snaží pomoci, ale za jakou cenu? Má „právo“ mu vštěpovat, aby mluvil nepravdivě ve svůj prospěch? A jak moc jsou soudci ochotni přistoupit na tuto hru, kdy se po přestávce změní výpověď obžalovaného? Tento aspekt – rada znalce soudního prostředí, má podle mě velký význam při konečném vynesení rozsudku.
Z obou těchto příkladů pro mne vyplývá, jak málo objektivní vlastně právo
samo o sobě je, a jak snadné je ho měnit ve svůj prospěch.
Žádné komentáře:
Okomentovat