Při zadání tohoto úkolu jsem si řekl, že by to mohla být dobrá zkušenost, protože jsem na žádném jednání ani dokonce v budove soudu. Má původní myšlenka byla jít jen tak na nějaké jednání napsat tento text a jít domů. Jenže v kombinaci smůly na výběr jednání a toho, že jsem se předem nedomluvil se žádným soudcem, se tento úkol stal náročnějším než jsem si původně myslel. Během mého putování jsem navštívil Okresní soudy v Ostravě a Novém Jičíně a zúčastnil se osmnácti soudních jednání. Většina z těchto jednání byla odročena z důvodu nepřítomnosti obžalovaného (jednou ho dokonce zapoměli dovézt z věznice), nebo byla vyřešena ve velice krátké době.
Takto jsem se dostal ke zkušenostem, které mi změnily moji představu o soudech, a zjistil, že každý soud se liší přístupem k veřejnosti. Například v Novém Jičíně mne nechtěli vpustit do budovy, dokud jsem jim neřekl co přesne tam chci dělat a která škola mě poslala, naprosto jiný přístup měli v Ostravě, kde mi jen zkontrolovali batoh a pak se o mne nestarali.
27.10. 2009, 13:00 – 13:40, Popření otcovství
Ani bych asi nemusel zmiňovat i rozdílnost budov, ale podle mého názoru vzhled takových to budov působí i na atmosféru uvnitř. Soud v Novém Jičíně sídlí v budově podle mého názoru postavené a vybavené v osmdesátých letech, lavice vrzaly při každém pohybu a ve vzduchu byla cítit vlhkost. Budova soudu v Ostravě je pro změnu moderní, dobře udržovaná budova a celkově působila příjemnějším dojmem.
Další věc, které jsem si všiml, byly pohledy, které jsem cítil na sobě ve chvilích, kdy jsem se díval do rozpisu jednání a lidé nevěděli, kdo jsem. A často se na mne dívali jako podezřelou osobu, ale stejně často jsem se setkal i s aktéry, kterým má přítomnost nevadila a dokonce i vyhovovala. S podoným přístupem jsem se setkal i u soudců, někteří mne nechteli vpustit na veřejné jednání, jiní mi dokonce nabízeli, že mi mohou poradit. Protože nikdy nešlo o velké kauzy, většina aktérů, kteří přisli, se spíše starali o to kdy soud končí více než jak dopadne, většinou byl totiž výsledek předem jasný.
Dále bych chtěl uvést malou kritiku, zjistil jsem, že jeden z problémů je v tom, že často obžalovaní nepřichází k soudu, tím se soudy odročují a doba vyřešení se tím zbytečně prodlužuje a takové případy zaplňují zaměstnanost soudců. To podle mého názoru souvisí s druhým jevem, kterého jsem si taky všiml, některé případy si lidé vyřešili sami mezi sebou ještě předtím než se soud konal, například jeden spor o výživné, který byl podán v květnu a vyřešen již v červnu.
Abych se vrátil k zadání práce, napsat pozorování z jednoho soudního jednání, tento případ patřil již k předem rozhodnutým a jediné co žalující stranu znervozňovalo, byla nepřítomnost obžalovaného. Příbeh toho to případu je takový: manželé se nerozvedli, ale již delší dobu spolu nežijí manžel se odstěhoval na Slovensko se svou nynější přítelkyní a manželku s dětmi nechal v České republice, ta se seznámila s mužem, se kterým pak žila půl roku a počala s ním 2 děti. Jelikož dítě narozené v manželství je automaticky otcem manžel, byly i tyto děti na matrice zapsány manželovy. Při tomto jednání byla přítomna žalující (matka), zástupce dětí, svědek (biologický otec) a samosoudkyně. Žalující, matka šesti dětí, z nichž o dvou se jednalo, byla žena okolo třiceti let romského původu, v té době nezaměstnaná. Svědek byl muž také okolo třiceti let, pracující na stavbách, nebyl zrovna šťastný, že musel přijít, ale chápal svou povinost. Zástupkyně dětí, žena středního věku, celkově působila milým dojmem, ikdyž byla lehce roztržitá. Soudkyně působila příjemně, vyrovnaně a skoro bych řekl i vznešene, protože veškeré její vystupování mělo jakousi noblesu. Obžalovaný nepřišel, tak nemohu soudit, co to je za člověka.
Atmosféra nazačátku jednání byla lehce napjatá, protože se nevědělo, jestli obžalovaný přijde nebo ne, asi po 10 minutách, poté co proběhly nutné formality, soudkyně řekla, že obžalovaný se z jednání omluvil kvůli nedostatku peněz a také potvrdil, že není otcem obou chapců, protože v době kritické pro početí se s manželkou intimně nestýkal a nebyl ani na území České republiky. Poté se pokračovalo ve značně příjemnější atmosféře. Soudkyně si nechala od žalující převyprávět její verzi příběhu a poté přečetla dopis, který obžalovaný poslal. Vcelku mně pobavilo, když se soudkyně zeptala žalující, tak pokaždé se matka musela podívat na zástupkyni dětí pro radu. Soudkyně se zeptala matky, jestli již podala žádost o rozvod a ta potvrdila že to udělala již nazačátku září. Následně soudkyně zavolala svědka a ten vypověděl, že je si jist být otcem obou dětí a příjmá zodpovědnost za jejich výchovu. Po té soudkyně všem řekla, aby opustili místnost a počkali na chodbě, než nás zavolá k vynesení rozsudku. Asi za pět minut, jsme byli zavoláni zpět a byl pronesen očekávaný verdikt, že otcem dětí není manžel a tím je otcovství zrušeno, poté poradila, aby za 15 dní, kdy rosudek nabyde právní moci, zašli oba rodiče na matriku a shodně odsouhlasili otcovství svědka. Osobně si myslím, že manžel nechtěl přispívat na výživu těm dvoum dětem, které nejsou jeho, a tak matka potřebovala najít biologického otce, aby měla někoho, kdo by jí finančně pomohl s jejich výchovou. Napadlo mě to z toho důvodu, že se svědek na žalující skoro ani nepodíval a v čekárně seděl ve značném odstupu od ní.
Závěrem, bych chtěl povědět malou radu, pokud někdo dostane takovýto úkol, raději se domluvte přímo se soudcem, nebojte se, že vas odmítne, je spousta jiných soudců, kteří mají ke studentům pochopeni. Ten vím poví, na které případy byste se měli podívat a které jsou pro změnu bezcené, uštří vám to spoustu času, energie a peněz.
Právo je všepronikající (vlezlý) systém ovlivňující náš každodenní život. Řeči práva a výrobkům "právního provozu" není snadné porozumět, tedy pokud nejste právník (a je mnoho dokladů, že i právníci mají často potíže).
Rádi bychom zde za pomoci studentů brněnské sociologie psali o tom, jak se chová "brouk zvaný právo" v prostředí zvaném společnost.
Právní zkoumání hovořící jazykem práva ponecháme právníkům. Zkusme právo zkoumat zvnějšku, jako brouka.
Rádi bychom zde za pomoci studentů brněnské sociologie psali o tom, jak se chová "brouk zvaný právo" v prostředí zvaném společnost.
Právní zkoumání hovořící jazykem práva ponecháme právníkům. Zkusme právo zkoumat zvnějšku, jako brouka.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat