Veškeré přehledy důkazů, znaleckých posudků či trestných činů byly čteny rychle. Přes to všechno trvalo jednání od rána až do odpoledních hodin. Vzhledem k tomu, že řízení se v dané věci takto vede již měsíc a další měsíc ještě pravděpodobně bude, se nabízí otázka, zda takto dlouhé řízení splňuje ještě všechny své funkce tak, jak by mělo. Po tom, co jsem viděla otrávenost, unavenost a „myšlenkovou nepřítomnost“ velké většiny účastníků během soudního jednání, mám značné pochyby.
Pokud jsou účastníci natolik dobře seznámeni se všemi fakty, aby si mohli dovolit neposlouchat to, co je předčítáno, pak je přece toto čtení z tohoto pohledu zbytečné. Samozřejmě, pokud jen jediný účastník se vším srozuměn není, toto čtení svůj smysl má. Ale nastává tak další problém, a to ten, že ti, kdo tato fakta znají a v důsledku toho přestávají udržovat pozornost, snadno pak přeslechnou i nové informace.
26. 10. 2009, 9:00 – 13:30, obžaloba z TČ krádeže
Ve mnou navštíveném jednání nebyly žádné prostoje ani užívání zbytečných slov, vše šlo jako „na drátkách“. Uvedení, kromě pozdravu a "Tak se u nás posaďte“, téměř žádné, jen co se obžalovaní posadili, byl přizván první svědek.
Adekvátnost později učiněného rozhodnutí a vydaného rozsudku pak může být ohrožena, především pokud je tou „nepřítomnou“ osobou jeden z členů senátu, tak jako tomu bylo ve mnou navštíveném jednání.
Je tedy otázkou, zda by nešlo některé věci vynechat, aby tak jednání dostalo větší spád a nedocházelo k tak velkému „otupění“ účastníků. Je jisté, že uvádění veškerých faktů přímo před soudem má svůj účel a že se jím předchází mnoha možným komplikacím, vznikajícím například tím, že někdo by se mohl ohrazovat, že o určitém faktu nevěděl.
Při předčítání předchozích TČ obžalovaných mě ale napadlo, zda jsou tyto informace před soudem uváděny poprvé, nebo jestli už byly prezentovány někdy dříve, anebo ještě budou v budoucnosti. Pokud by to tak bylo, jejich opakování mi přijde postradatelné (a zbytečně přispívající k ospalé atmosféře), vše by přece pro případ mělo být uvedeno v zápisu jednání.
Jako úkony, které by, podle mě, do soudního jednání patřit nemusely a nemusely tak protahovat jednání, shledávám ještě vyřizování svědečného. To, zda svědek uplatňuje nárok na svědečné a následné uvádění údajů o jeho osobním voze a podobných informací, přece vůbec nemá spojitost s projednávanou věcí. Toto by mohlo být vyřizováno v jiné místnosti osobami pověřenými k takovým činnostem, soudce by každého svědka pouze seznámil s jeho nároky.
Žádné komentáře:
Okomentovat