Co mě zaujalo nad rámec byly tyto tři skutečnosti: Hodiny v jednací místnosti stály, soudní zapisovatelka měla punkový účes a právní zástupce značně šišlal; v mých představách neslučitelné se soudním jednáním.
30.10.2009 8:05 až 10:50, spor o zaplacení
Po vstupu do soudní budovy jsem byla vyzvána policistkou, abych prošla detektorem kovu. Ten následně zapípal, došla jsem k závěru, že se jedná o spony ve vlasech a kovovou přesku na opasku, nicméně policistka mi důvěřovala a nežádala, abych věci odložila a prošla detektorem ještě jednou. Zeptala se mě, kam jdu a já odpověděla, že na soudní jednání, ochotně mě nasměrovala do správné místnosti. Po vstupu do jednací síně mě soudkyně vyzvala k tomu, abych vystvětlila svou přítomnost, sdělila jsem jí tedy své důvody a ona nic nenamítala. Přístup na místo pozorování bych tedy hodnotila jako bezproblémový, očekávala jsem větší komplikace.
Ve sporu proti sobě stála na jedné straně Tiskárna , na straně druhé pan K.Srana jedna žalovala stranu dvě o zaplacení částky, kterou jí strana dvě byla dlužna. Dluh měl vzniknout během spolupráce v roce 2002 na projektu „drug.cz“. Pod touto doménou měl být vytvořen portál, který měl sloužit klientům k zadávání zakázek. Společnost pana K. měla být provozovatelem a Tiskárna subdodavatelem, vedle ještě dalších subdodavatelů včetně společnosti pan K. Nosnou mylšenkou projektu bylo, že tiskárny budou dodávat za nižší ceny než je obvyklé, a tím si navýší počet zakázek. Náklady na tento projekt měly být společně financovány, zisky rozděleny rovným podílem.
Jednání byly přítomni soudkyně, zapisovatelka, jednatel tiskárny a jeho právní zástupce, pan K., který se hájil sám a já jako pozorovatel. Začátek i konec jednání byl značně neformální, zpočátku jsem měla problém dobře slyšet, co říkají. V závěru soudkyně sdělila, jak bude ve věci postupováno dále, odložila talár, a zatímco se tiskly kopie zápisu pro strany sporu (na jejich vyžádání), vedla se zúčastněnými neformální hovor. Pak jsme se volně rozešli.
Hned z úvodu zúčastněné strany předkládaly soudkyni různé listiny a dokumenty pro založení do spisu, ta je prohlédla a vyzvala strany, aby se k nim vyjádřily, pokud chtějí. Následně byli postupně předvoláni tři svědci. Soudkyně si vždy vyžádala jejich občanské průkazy, poučila je o jejich právech a povinnostech a pokládala jim otázky. Jak odpovídali, dělala si poznámky na papír, a celkově dbala o to, aby svědci neodpovídali nutně ano či ne i na skutečnosti, které nevěděli; dávala jim prostor pro možnost říci nevím. Následně vyzvala zúčastněné strany, aby kladly otázky, pokud nějaké mají. Je třeba zmínit, že právní zástupce měl problémy při formulaci svých otázek, soudkyně ho musela často napomínat jednak, aby svou otázkou svědkovi nic nepodsouval a jednak je nekladl obecně, oproti tomu pan K., který se zastupoval sám, v tomto směru uspěl. Po ukončení výpovědi svědka soudkyně za současného nahlížení do svých poznámek diktovala zápis zapisovatelce (v závěru jednání papíry s poznámkami roztrhala a vyhodila do koše).
Svědek měl během zápisu možnost projevit svůj nesouhlas. Jeden z nich toho hojně využíval - ze všech tří svědků působil nejméně věrohodně - u výpovědi si dával velký pozor na formulaci svých odpovědí a udržoval přitom oční kontakt s žalující stranou. Po vyslechnutí svědků následoval zápis všech předložených dokumentů během jednání. Převážně se jednalo se o faktury a pokladní daňové doklady.
Ze začátku jsem měla problém pochopit, oč se ve věci jedná, během výslehu svědků jsem se dozvěděla o věci více. Mezi aktéry jednání docházelo k neporozumění, často se stávalo, že soudkyně nerozuměla otázce právního zástupce adresované svědkovi, nebo i při samotné přímé komunikaci mezi nimi, celkově bylo problematické pochopit, na co se vlastně zástupce táže – a on sám se do toho často zamotával.
Atmosféra celého jednání na mě působila uvolněně - bylo to možná částečně způsobeno tím, že jsem měla přehnaná očekávání ohledně formality takového jednání a tím, že se jednalo o občanský spor. Soudkyně vyhlížela unaveně (během jednání otevírala okno, styl promluvy tomu také odpovídal), zapisovatelka lhostejně, často se dívala z okna ven nebo zkoumavým pohledem prohlížela pan K. Jednatel tiskárny během jednání vůbec nepromluvil, ale často si sděloval nějaké informace šeptem se svým zástupcem. Dvakrát byli napomenuti soudkyní, aby se ztišili. Když se jednotlivé strany hlásili o slovo, místo toho, aby dotyční vstali a promluvili, zůstali sedět a zvedli ruku jako ve škole, i během samotné promluvy většinou seděli. Karel Král se často usmíval, když právní zástupce protistrany hovořil, a často se díval přímo na žalující osobu , který ale svůj pohled vytrvale upíral na stůl před sebou.
Žádné komentáře:
Okomentovat