Do budovy soudu jsem se dostavila raději dvacet minut před začátkem, abych se zde
stihla rozkoukat a popřípadě zachytila atmosféru před zahájením soudního jednání. A právě napotřetí se mi to vyplatilo. Sedla jsem si na lavičku vedle pána, asi kolem čtyřicítky a mladého chlapce, jak jsem usoudila, jeho syna. Oba si spolu tiše povídali. Chlapec, kterého jsem shodou okolností znala, neboť se mnou chodil na taneční, byl značně nervózní. Vždy, když jsem se s ním setkala dříve, to byl veselý, usmívající se mladý muž. Teď z něho atmosféra soudu a blížící se proces udělaly hromádku neštěstí. Klepal nohou, těkal očima a špatně se mu mluvilo. Asi deset minut před začátkem za nimi přišel obhájce a hovořil s nimi. Vím, že je neslušné poslouchat cizí rozhovory, ale v tuto chvíli jsem se tomu neubránila. Moc jsem toho nepochytila, spíše jen malé útržky, neboť mluvili hodně potichu. Obhájce jim radil, co mají říkat a také že mohou odmítnout vypovídat. Zřejmě se s ním v tuto chvíli radili poprvé, alespoň to tak z jejich rozhovoru vyznělo.
Vyšla paní zapisující a vyžádala, aby nejprve vstoupil státní zástupce a pan obhájce.
Poté se vrátila pro svědky a veřejnost. Když jsem vešla do jednací síně, byla jsem překvapená, jak je malá. Míst na sezení pro veřejnost tu mohlo být zhruba tak deset, což dle mého názoru opravdu není mnoho
29. 10. 2009 12:00 – 13:25
Okresní soud v místě svého bydliště jsem navštívila hned několikrát. Napoprvé jsem ani nedokázala postřehnout a vstřebat všechny informace, které se zde na mě vyhrnuly. Až když jsem zde byla napodruhé a napotřetí, začala jsem si více všímat maličkostí, které jsou však právě pro naše pozorování důležité. Pro práci jsem si vybrala až poslední mnou navštívené jednání. Dřívější dvě byly také zajímavé, ale u tohoto posledního panovala „nejvýraznější“ atmosféra.
Do budovy jsem se vždy dostala naprosto bez problémů. Pouze se musí projít přes
detektor kovů, ukázat obsah kabelky, ale s propiskou a blokem jsem nikdy neměla problém. Místnost, kde se čeká, než soudní jednání začnou, není nijak velká. Uprostřed je pár lavic, je jich však nedostatek a většinou jsem si ani nesedla. U každé místnosti je vyvěšen přehledný rozpis, v kolik hodin se jednání koná, čeho/koho se týká apod. Obdobný rozpis je však k nalezení i na internetu,
podle čehož jsem se já osobně řídila. Na místě jsem si už pouze překontrolovala, zda nedošlo k nějaké změně.
Naštěstí jsem si sedla, neboť zde nikdo jiný kromě mě jakožto veřejnosti nebyl.
Paní soudkyně se na začátku musela potýkat s problémem, jelikož obžalovaný dostal oznámení o předvolání teprve ráno v den konání. Neměl tedy ze zákona pět dní na přípravu obhajoby. Obžalovaný však souhlasil se zkrácenou dobou přípravy a požádal, aby se jednání i přesto konalo.
Paní soudkyně tedy jednání zahájila, uvedla, že bude pořizován zvukový záznam a jaké
věci se jednání týká. Pan F-a byl obviněn z trestného činu násilí na skupině osob, na jednotlivci, z trestného činu napadení veřejného činitele a týrání osob žijících ve společné domácnosti. V letech 1993 – 2009 fyzicky a psychicky napadal manželku a syny, dvakrát byla na místo zavolána policie, v obou případech veřejné činitele napadl a vyhrožoval jim, poprvé za tento přestupek byl již trestně stíhán, nyní byl souzen za druhý případ, který se stal o Vánocích roku 2008. Státní zástupce přečetl obvinění, ve kterém se objevila i citace pana F-y: „Kurvo, píčo, děvko, zabiju
tě…“, což bylo mířeno na manželku a „Podříznu vás jako králíky, zabil jsem slepice, krůty, člověka jsem ještě nezabil, ale klidně vás zabiju…“, což bylo mířeno na policisty. Tato slova mě u soudu zarazila a i paní zapisovatelka, se při nich neubránila lehkému škubnutí a zakroucení hlavou. Poté svědci opustili místnost a pan F-a předstoupil k výslechu.
Paní soudkyně mu přečetla poučení, čemuž obžalovaný nerozuměl, a proto mu bylo zopakováno. Souhlasil tedy s tím, že bude vypovídat a výslech mohl začít. Pan F-a se očividně cítil nesvůj, poklepával prsty, přešlapoval na místě, špatně artikuloval, nevěděl, co má říkat, trvalo mu, než odpověděl na otázky kladené soudkyní. Mnohdy
mluvil jakoby „z cesty“, uváděl věci, které ani s procesem nesouvisely. Přišlo mi, jakoby si zde „vyléval srdce“, obviňoval manželku, že za všechno může ona a začal líčit špatnosti, které mu v průběhu manželství dělala. Zabíhal až příliš do detailů, které byly v danou chvíli vcelku nepodstatné. Paní soudkyně ho musela usměrňovat, aby se vrátil opět k věci.
Pan F-a těkal očima po svém obhájci, jakoby u něj hledal oporu. Ten se skutečně snažil na nějaké otázky odpovědět za něj, ale to ihned paní soudkyně zatrhla a pokárala ho za to. Občas při výslechu svého klienta obhájce kroutil hlavou, párkrát se dokonce usmíval, jak se říká „pod vousy“.
Na paní soudkyni bylo znát, že k obžalovanému nechová sympatie, z jejího hlasu byl zřetelně cítit nádech pohrdání. Při kladení otázek se na něj mnohdy ani nepodívala a koukala se kamsi do zdi. Pan F-a si byl očividně jejího chladného postoje také vědom a byl čím dál víc nervóznější. Její zaujatost vůči obžalovanému mohla být dána tím, že je sama také žena a zřejmě i manželka. Kdo ví, ale každopádně mě to lehce zarazilo. Myslím, že i přes jakýkoliv vnitřní důvod by si měla udržet větší profesionalitu.
Po výslechu si pan F-a vyžádal výslech manželky, která v tomto jednání k výslechu vyzvána nebyla. Poté byl zavolán syn obžalovaného. Ten však vypovídat odmítl s odkazem na blízký příbuzenský stav. Obhájce se ho zeptal, zda by souhlasil s tím, aby byl jeho otec trestně stíhán, kdyby měl k tomuto pravomoc a on odpověděl, že ne. Nakonec přistoupil k výslechu napadený policista, který proti panu F-ovi zasahoval. Jeho výpověď byla naprosto profesionální, z jeho hlasu zaznívala jistota, výpověď
měla hlavu a patu, postupoval od začátku do konce a jasně odpovídal na všechny otázky.
Státní zástupce si vyžádal výslech druhého zasahujícího policisty a zbývajících dvou synů pana F-y. Paní soudkyně tedy jednání odročila na 17. 12. 2009, 11:00 za účelem předvolání svědků.
Žádné komentáře:
Okomentovat