Právo je všepronikající (vlezlý) systém ovlivňující náš každodenní život. Řeči práva a výrobkům "právního provozu" není snadné porozumět, tedy pokud nejste právník (a je mnoho dokladů, že i právníci mají často potíže).

Rádi bychom zde za pomoci studentů brněnské sociologie psali o tom, jak se chová "brouk zvaný právo" v prostředí zvaném společnost.


Právní zkoumání hovořící jazykem práva ponecháme právníkům. Zkusme právo zkoumat zvnějšku, jako brouka.

pátek 7. května 2010

Adéla: svědci se do svých výpovědí často zamotali

Atmosféra v soudní síni byla celkem poklidná. Veřejnost cítí a lehce dává najevo nevěrohodnost svědků. Jedna z přítomných, zřejmě příbuzná nebo známá obžalovaného, se začala v soudní síni při výpovědi jednoho ze svědků hlasitě smát, což bylo značně nevhodné a přísedící se nad tím také pozastavili.
Domnívám se, že bylo velice dobře rozumět všemu, co bylo u soudu řečeno. Soudce hovořil s účastníky pomalu a rozhodně ne nějak sofistikovaně. Nejsem si jistá, zda účastníci (obžalovaný a svědci) rozuměli vždy všemu, ale myslím, že to rozhodně nebyla chyba soudu. Spíš šlo o to, že se oni sami do svých odpovědí často zamotali.


12. 10. 2009, 9.00 - 11.15 Obžaloba z trestného činu nedovolené výroby a šíření psychotropních látek a jedů
Obžalovaný byl obviněn, že v roce 2008 vyráběl pervitin, sám ho užíval a dále distribuoval mezi své známé a přátele, kterým ho poskytoval údajně zadarmo. V procesu mělo vystupovat celkem sedm svědků, kteří zároveň figurovali i jako poškození. Odškodnění však každý z nich odmítl. Dva ze svědků se nedostavili. Jeden neuvedl důvod, druhá svědkyně napsala soudu omluvu. Dále došlo na vyslýchání přítomných svědků. Scénář byl v základu vždy stejný. Každému byly položeny otázky typu odkud, a odkdy se znají s obžalovaným a za jakých okolností se seznámil, jestli mají k obžalovanému nějaký osobní nebo rodinný vztah, kolikrát od něj pervitin dostali, zda za úplatu a jestli věděli o jakou látku se jedná, jestli byli někdy v garáži, kde se pervitin vařil, zda jsou ještě v tuto chvíli uživateli drog a kolikrát pervitin nebo jiné drogy vyzkoušeli. Všichni vyslýchaní až na jednu svědkyni, která působila nejvěrohodněji, vypověděli, že dostali od obžalovaného drogu jen jednou nebo dvakrát a to zadarmo. Navíc jim nebyla nabízena, ale řekli si o ni sami. Nyní již drogy neužívají. Odpovědi působili poněkud monotónně až totožně. Na svědcích byla znát nervozita, zvlášť když se soudce ptal podrobněji.
Soudce byl velice profesionální, klidný a vlídný, v žádném případě nejednal s obžalovaným jako s recidivistou. Řádně všechny poučil o jejich právech a povinnostech při výslechu. Občas se jen zarazil při pohledu na vzhled, chování nebo někdy až trochu nesmyslné odpovědi svědků. Ve chvílích, kdy se jejich odpovědi neshodovali s tím, co vypovídali na policii nebo když při svém ne příliš upraveném vzezření a chování vypovídali, že pervitin zkusili jednou, maximálně dvakrát a marihuanu zhruba pětkrát, bylo na soudci a senátu vidět, že svědkům nevěří. V určitých situacích soudce na vyslýchaného lehce přitlačil, např. zopakoval jejich odpověď s pochybovačným tónem a zeptal se jich, zda to skutečně myslí vážně. Konkrétně to bylo v situaci, kdy svědek odpověděl, že dostal od obžalovaného nějaký prášek a ten si aplikoval, nevěděl však co to je. Soudce se tedy udiveně zeptal, zda skutečně od lidí přijímá neznámé látky a poté si je aplikuje. Tím svědka značně znejistil a ten potom odpověděl popravdě.

Obhájce byl také vcelku profesionální, vždy než pronesl nějaký finální výrok, diskutoval jej s obžalovaným. Občas se však zarazil a to působilo jako by přesně nerozuměl otázkám soudce, nebo jako by se v případu zcela neorientoval.
Obžalovaný byl lehce nesvůj, nervózně se pohupoval, jeho odpovědi byly neurčité a celkově zněl jeho projev dosti neupřímně. Některá obvinění a skutečnosti zcela popřel, jiné přiznal, bylo na něm ale znát, že se snaží z obvinění vykroutit. Každému svědkovi položil na závěr nějakou otázku nebo otázky a snažil se tím zpochybnit jejich důvěryhodnost, popřípadě dokázat nesmyslnost jejich výpovědí nebo prokázat svoji nevinnu. Zkušenosti se soudem už měl. Byl odsouzen v Brně a to na 30 měsíců nepodmíněně. Na druhý den měl mít odvolací soud (13. 10. 2009). Na závěr se snažil udělat dobrý dojem tím, že pronesl, že pervitin stejně nikdy neuměl vařit, jeho účinky prý byly minimální a zkoušel ho vyrobit jen jednou nebo dvakrát. Nyní prý vede spořádaný život se svou rodinou a má stálou práci.

Výslech svědků probíhal za přítomnosti obžalovaného. Na svědcích byla znát jejich drogová minulost, a ačkoliv tvrdili, že žádný z nich už drogy nebere, dovolím si říct, že nikdo z přítomných jim to nevěřil. Jejich chování bylo neprofesionální, všichni přišli nevhodně oblečeni. Dokonce se ani neobtěžovali tím, sundat si při svědčení u soudu čepici nebo vyndat ruce z kapes. Většina svědků odpovídala celkem neurčitě, nemohli si najednou skoro na nic vzpomenout. Častým argumentem bylo, že jim „celé drogové období nějak splývá“. V tu chvíli na ně soudce lehce zatlačil, zeptal se jich třeba, zda si u výslechu na policii vzpomínali lépe.

První svědkyně odpovídala vyhýbavě, moc jsme se z jejích odpovědí o případu nedozvěděli. Zajímavé bylo to, že obžalovaný jí na konci položil otázku, na kterou svědkyně odpověděla celkem nedůvěryhodně a tím byla celá její výpověď zpochybněna.
Druhá svědkyně byla bývalou přítelkyní obžalovaného. Odmítla tedy vypovídat, protože mu nechtěla výpovědí ublížit. Třetí svědek vyvolal u soudu nejvíce pobavení. Byl oblečený skutečně velice nevhodně. Nepamatoval si svoji výpověď na policii a při líčení tvrdil zcela něco jiného. Mluvil nejasně a při kladení konkrétních otázek si protiřečil, v tuto chvíli se přísedícím na tváři objevovali pobavené grimasy. Svědek uvedl, že neužívá žádné návykové látky. Obžalovaný této odpovědi využil a u soudu prohlásil, že o svědku slyšel, že užívá nadmíru alkoholu a proto nemůže být důvěryhodný. Svědek o sobě řekl, že pije dost, nepovažuje se však za závislého. Dá se říct, že podle nevěřícných pohledů senátu se obžalovanému podařilo důvěryhodnost svědka zpochybnit. Čtvrtý svědek měl problémy s vyjadřováním, často se v půli věty zastaví a už ji nedokončí. Jelikož prohlásil, že už si nepamatuje, co říkal na policii, státní zástupce požádal o čtení policejního záznamu. Dozvěděli jsme se, že vypovídal úplně něco jiného než potom u soudu. Pátá svědkyně vypadá nejdůvěryhodněji, je i poměrně upravená. Soudce od ní měl před pár dny telefonát, kde mu svěřila svoje obavy z výpovědi před obžalovaným. Obžalovaný se k tomu vyjádřil tak, že chce být se svědkyní konfrontován tváří v tvář, tvrdí prý nepravdu a chce tedy být této výpovědi přítomen. Svědkyně nakonec oznámí, že už se s celou situací vyrovnala a bude tedy vypovídat před obžalovaným. Při výpovědi je její hlas pevný, odpovídá jednoznačně, přímo a zdá se, že upřímně. Jako jediná řekla, že od obžalovaného dostala čtyřicet až padesát dávek namísto jedné až dvou jako ostatní. Obžalovaný svědkyni obvinil z křivé výpovědi a opět zpochybnil její svědectví. Požádal, aby na ni byla podána žaloba za napomáhání trestnému činu. Prý mu byla několikrát kupovat léky na výrobu pervitinu. Uvedl i jméno svědka, který může jeho výpověď potvrdit. Svědkyně vše popřela. Prohlásila také, že teď žije zcela jiný život a s drogami už nemá co dočinění.

Nakonec obžalovaný navrhl předvolání dalších dvou svědků. Jeden byl jeho kamarád, který měl dokázat, že neumí vařit pervitin a tedy měl prokázat jeho relativní neškodnost, druhým byl bývalý přítel páté svědkyně. Ten má dosvědčit, že kupovala léky na výrobu pervitinu a údajně vyrobenou drogu i prodávala. Líčení bylo odročeno na 23. 11. 2009.

Žádné komentáře: