Moje dosavadní zkušenosti s českým soudnictvím jsou (díkybohu) nulové, a proto jsem
nastávající návštěvu soudu vnímala s obavami, co mě vlastně čeká. Pro jistotu
jsem se předem informovala u své známě, která pracuje u místního advokáta, což se ukázala jako velmi prozíravý krok. Advokát znalý místního prostředí mi poradil soudce, který nebude mít s mou návštěvou soudního jednání problém. Ostatní soudci údajně veřejnost připouštět nechtějí, což se mi zdálo sice podezřelé, ale rozhodně jsem se cítila lépe, než kdybych přišla na místo a musela bych poslouchat, že moje přítomnost je nežádoucí a mám smůlu.
23. 10. 2009 9:30 9:45 rozvod
Ten "můj" vytipovaný soudce byl velký sympaťák v růžové košili, se kterým jsem se
náhodně setkala, když jsem si prohlížela tabuli s přehledem jednání toho dne. To, že se jedná o soudce, jsem poznala spíše intuitivně, protože neustále mírně nervozně pobíhal sem a tam, přátelsky povídal s okolojdoucími a příliš nepřipomínal důstojného pana soudce, tak jak jsem si ho dosud představovala. Dost mě také překvapilo, že si nejprve jednající do soudní síně zval sám, domnívala jsem se, že na takovéto úkony jsou jiní určení lidé (později tuto funkci plnila zapisovatelka).
Jednání měla oproti vyvěšenému programu skluz půl hodiny, což se mi zdálo dost a také
se to projevilo na nervozitě čekajících. Jak později soudce v soudní síni objasnil, bylo to způsobeno neplánovaným jednáním o vazbě, čemuž jsem příliš neporozumněla, ale alepoň mi to objasnilo předchozí zkušenost v ,"čekárně". Slovo čekárna zde užívám zcela záměrně, protože místo před jednací síní opravdu svou atmosférou připomínalo čekárnu u doktora. Lidé procházeli, bavili se, vtipkovali, málem opravdu došlo i na to zdraví.
První jednání měla zažít v 9:00, ale jak jsem již zmínila, důležitější bylo jakési
projednání vazby. Dostavil se souzený starší podivný viditelně jednodušší dobrák, nejspíše alkoholik v doprovodu dvou mužů z ostrahy, kteří však vůbec nepřipomínali dvoumetrové respekt budící svalovce, naopak působili jako sympatičtí sousedi, s odsouzeným a kolemjdoucími právníky si přátelsky povídali. Krátce před devátou hodinou je soudce vyzval, ať se dostaví, zavřely se dveře a bylo slyšet jen plamenné vysvětlování obžalovaného, podle intonace chtěl za každou cenu obhájit své jednání.
Během tohoto jsem seděla před jednací síní s mužem, jehož záležitost podle nejasného
označení jsem pochopila, že jde jen o vydání nějakého povolení či potvrzení musela uvolnit místo zmiňovanému jednání o vazbě. Bylo zajímavé tohoto muže pozorovat. Přišel na poslední chvíli zadýchaný, rudý, mírně vzteklý a viditelně nervozní. Postupně z něj nervozita opadala, ale až poté co byla jeho záležitost asi po pěti minutách vyřešena, se zklidnil a dokonce se i smál. Až nyní přišlo na řadu jednání, kvůli kterému jsem přišla kterého jsem se chtěla zúčastnit.
Šlo o rozvod a s jeho účastníky jsem se nevědomky setkala již při čekání. Byl to pár
sedící vedle mě. Celkem v klidu probírali věci z rodinného života, proto jsem se domnívala, že jde o jednoho manžele a jeho nového přítele/přítelkyni, která/ý ho přišel/a podpořit. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsme byli vyzváni k příchodu do jednací síně, a každý z nich se posadil na opačnou stranu. Takhle jsem si rozhodně rozvádějící se pár nepředstavovala. Až nyní na nich bylo vidět, že je situace vzala za srdce, seděli zařezáni a nemluvně, paní občas zavzlykala. V samotné
jednací síni byl přítomen jen soudce, zapisovatelka, manželka se svým právním zástupcem a manžel bez právního zastoupení. Soudce nejprve přečetl, že se jedná o rozvod, jeho důvody, že se strany již dohodly na rozdělení dětí apod. Přiznám se, že jsem těmto informacím nevěnovala přílišnou pozornost.
Jednak na nich nebylo nic zajímavého, protože obě strany byly již předem dohodnuté a soudce k tomu také tak přistupoval. To znamená, že celkem znuděně a bez zájmu s občasým očním kontaktem přečetl nebo spíše zapisovatelce nadiktoval formální údaje. Chvílemi jsem měla pocit, že celé jednání probíhá jen mezi ním a slečnou zapisovatelkou. Ta byla taky z celého jednání asi nejdominantnější. Do klávesnice ťukala tak silně a křečovitě, že ani místy nebylo rozumnět, co vlastně soudce říká a klepání jejích podpatků, když nesla na závěr listiny k podpisu, se rozléhalo celou místností.
Soudní jednání proběhlo bez jakýchkoliv komplikací či námitek, pár byl rozveden
během doslova pár minut. V tu chvíli jsem si uvědomila, jakou sílu právo má. Že jen symbolické slovo nebo razítko nějaké instituce během chvíle může dokonale změnit život.
Celé jednání mi přišlo celkem intimní, připadala jsem si tam mírně nepatřičně. Na
samotných aktérech bylo znát, že to chtějí mít rychle za sebou, vše odkývali a celkově jsem měla pocit, že samotnému jednání nevěnují přílišnou pozornost. Když jsme vycházeli ven, snažila jsem se, ač opožděně, vysvětlit čerstvě rozvedené paní moji přítomnost. Viditelně měla v tu chvíli jiné starosti, takže jen prohodila: "to jste toho teda moc neviděla". Myslím, že tato věta vystihuje celou moji první návštěvu soudního jednání.
Žádné komentáře:
Okomentovat