Nejvíce mě ale zaujala poslední svědkyně. Ačkoliv je sekretářka a s lidmi se pravděpodobně stýká velmi často, byla ze všech svědků nejnepříjemnější. Možná je to její obrana, nevím. Možná, ale to je jen má domněnka, věděla o případu více, než u soudu řekla. Na dotazy velmi často neuměla odpovědět, anebo se možná odpovědím vyhýbala. Soudím tak podle toho, že při popisu práce vše vyznělo tak, že byla u většiny transakcí přítomna, zatímco když se soudkyně ptala na konkrétní věci, najednou si nemohla vzpomenout nebo zcela jistě o těchto transakcích nevěděla nebo tvrdila, že nepochopila otázku. Dalo by se tomu uvěřit, ale podle mého názoru se takto vyjadřovala až moc často na osobu, která je sekretářkou obžalovaného a v rukách jí prošla naprostá většina faktur a smluv účastníků.
Navštívila jsem dvě jednání. U prvního mě zaujalo hlavně chování svědků vůči soudu nebo spíše jejich chování při výpovědi. 30. 10. 2009, 8.00- 10.40. Velkou roli má dle mého názoru zaměstnání, či spíše kontakt s lidmi při zaměstnání. U prvního svědka, který je povoláním obchodní zástupce se mi velmi líbilo jeho uhlazené chování. Soudu odpovídal uctivě, pokud nerozuměl otázce, nechal si ji přeložit do pro něj srozumitelného jazyka. Druhý svědek pracuje jako grafik, takže se nejspíš s lidmi nesetkává. Možná i právě proto se při výpovědi pohupoval, strkal ruce do kapes. Myslím si, že z lidí nemá moc veliký respekt, nechoval se sice nijak urážlivě k nikomu z přítomných, ale odpovídal velmi úsečně, nikdy neřekl o nic víc, než nač byl tázán, proto se ho soudkyně musela velmi často tázat znovu a znovu.
30. 10. 2009, 10.00- 10.25
U tohoto jednání mě zaujaly dvě věci. Za prvé mě překvapila neuctivost k soudu. K tomuto soudu se totiž nedostavil ani jeden zástupce žádné ze stran. Je možné, že jak žalobkyně tak žalovaná si kvůli své práci nemohou dovolit se k rozhodnutí dostavit, je možné, že už se jim nechce platit půlhodina u soudu, ale to jsou opět jen mé domněnky. Nicméně mi přijde zvláštní, že u případu, který byl tak velmi emotivní, vzhledem k faktu, že byl projednáván případ se značným osobním zaujetím, se nedostaví k rozsudku.
Druhá věc, která je zajímavá, je přístup samotné soudkyně. Fakt, že se k soudu nikdo nedostaví, věděla soudkyně před jednáním. Ale i přesto šla do soudní síně, oblékla talár a ve jménu republiky vynesla rozsudek a soudní zapisovatelka ho zapsala. Nevím, jaké jsou pro soudce předpisy. Nicméně soudkyně by velmi teoreticky mohla nadiktovat suché rozhodnutí zapisovatelce někde v kanceláři, bez všech vět, které jsou předepsány Ústavou. I přesto dodržela postup a vše vykonala tak, jako kdyby v soudní síni byli přítomni všichni účastníci.
Žádné komentáře:
Okomentovat