Nejprve budu definovat pojmy. Právo, tak jak jej budu pro účely této úvahy používat, představuje psanou soudně vymahatelnou formu práva. Nejedná se tedy o právo subjektivní.
Morálka naopak souvisí spíše se subjektivním právem a to tak, že by s ním neměla být v rozporu, což neznamená, že by nemohla obsahovat (naopak by asi měla a většinou tomu tak i je) jakousi etickou nástavbu. Tím bych odlišil pojem subjektivního práva od morálky. Morálka je tedy určena především hodnotovou orientací člověka, jeho náboženským přesvědčením, výchovou, původem, tradicemi. Morálka taky není obecně soudně vymahatelná. Výjimku tvoří její části, které jsou obsaženy v právu. Dalším podstatným rozdílem je, že zatímco právo je jen jedno(na daném místě), tak morálek je v podstatě neomezená množina – každý jedinec má dle individuálních determinantů „svoji“ morálku. Můžeme ji však dělit do určitých skupin, které v podstatě kopírují různé skupiny a kombinace determinantů, které mohou jedince dané společnosti ovlivňovat.
Morálka a právo, ačkoli se některé jejich části mohou překrývat nebo být i totožné(občanská morálka za první republiky, se zřejmě do značné míry a u některých jedinců zcela překrývala s tehdejším právem), mohou být spolu rovněž v přímém rozporu (např. morálka Palestince v sobě může obsahovat požadavek nedodržovat zákony státu Izrael) nebo se mohou v určité situaci vylučovat i nepřímo. Zde bych uvedl příklad ze soudního jednání, které jsem navštívil.
Obžalovaný jako jednu z příčin pozdního odevzdávání spisů uvedl situaci, kdy nemoc natolik omezila jeho pracovní schopnost, že odevzdat je včas nebylo v jeho silách. Na otázku, proč si tedy nevzal neschopenku, odpověděl, že nechtěl nechat spisy volně se hromadit na stole (vzhledem k přetíženosti soudu by jich asi bylo dost) a vykonat alespoň práci, které byl schopen.
Toto jednání je pochopitelně hluboce morální (z hlediska pracovní morálky, nikoli už tak morálky zdravotní => tzn. složky morálky spolu mohou být spolu v rozporu i navzájem – na rozdíl od částí práva)- odříct možnou neschopenku a věnovat se práci. Přesto však toto morální rozhodnutí způsobilo jednání protiprávní (pozdní vyhotovování rozpracovaných spisů). Jednalo se tedy o situaci, kdy morální rozhodnutí způsobilo jednání protiprávní.
Lze tedy konstatovat, že morálka a právo jsou pojmy navzájem nesouvisející, které spolu mohou vstupovat do nejrůznějších vztahů od synergie až po cílený antagonismus. Za zmínku by jistě stály i případné střety různých typů morálky v rámci jednotlivce a způsoby jakými se jedinec může vyrovnávat s rozpory práva a morálky. Tato témata však vzhledem k požadavku stručnosti práce nebudu dále rozvádět.
(úvaha ze zkoušky)
Žádné komentáře:
Okomentovat