(A nyní mírně provokativní úvaha)
Právo disponuje nesčetnými vynucovacími prostředky, jejichž aplikace by měla v ideálním případě vést k tomu, že se budou všichni jedinci chovat v naprostém souladu s právními pravidly. Užitím sankcí by mělo docházet k nápravě těch, kteří se proti těmto pravidlům nějak prohřešili. Účinnost toho je však značně pofiderní, jak jsem se mohla přesvědčit na mnou navštíveném soudním jednání. Výčet dříve spáchaných trestných činů obžalovaných byl nesmírně dlouhý, stejně jako výčet již vykonaných trestů.
Na lavici pro obžalované sedělo pět mužů a všichni byli v minulosti minimálně dvakrát trestáni. A jak bylo vidět, k žádné jejich nápravě nedošlo. Je tedy otázkou, jak doopravdy silná je regulativní funkce trestního práva. Není to tak, že „slušní“ lidé neubližují lidem kolem sebe spíše kvůli morálním hodnotám, které zastávají? Jakou roli u nich hraje vědomí působení právních mechanismů? A jakou roli naopak hraje právo u lidí, jejichž morálka se vymyká většinovému pojetí?
Přijde mi, že se všichni lidé řídí spíše svým morálním cítěním, než tím, jaké povinnosti a práva jim ukládá a poskytuje právo samotné. Regulativní funkce trestního práva je tedy, dle mého názoru, poměrně slabá. Právní sankce, z mého pohledu, nepůsobí příliš jako regulační mechanismy chování, ale spíše jako mechanismy ochraňující ty jedince, kteří uznávají morální principy, které se s právními normami nejvíce shodují.
(úvaha ze zkoušky)
Žádné komentáře:
Okomentovat