Kde existuje společnost, nacházíme i právo. Společnost pro svoji existenci potřebuje určité zákony a pravidla, podle nichž se její členové budou řídit. Ne vždy je však právo dostačující, proto spolu s ním působí ve společnosti také morálka, oba se snaží o korekci chování lidí.
Ne každý známe právo a ne každý se v něm dokážeme orientovat. Každý v sobě ale máme
zakotvenou morálku, dle které se chováme. Morálka nám umožňuje chovat se podle práva, aniž bychom o něm měli podstatné znalosti. Myslím, že je morálka ve velké míře podobná právu, ačkoliv rozhodně nechci tvrdit, že by byly totožné. Lidé jednají převážně „podle svého vnitřního hlasu“, mají pouze právní podvědomí, nevědí, co konkrétně je právní chování, a co už je chování protiprávní.
Morálka je v jejich rozhodování klíčová, měla by tedy být v souladu s právem. V minulosti tomu bylo tak, že nejdříve zde byla morálka, zvyky, na základě kterých se ustavilo právo. Morálku bychom tedy mohli nazvat stavebním kamenem práva.
Nastal by problém, kdyby se naše vnitřní přesvědčení s právem rozcházelo. Kdybychom nevěřili v legitimitu práva, neboť by bylo proti naší morálce. Těžko bychom dodržovali a respektovali něco, s čím nesouhlasíme. Právě soulad práva s morálkou podporuje jeho účinnost a důvěryhodnost.
V různých společnostech je různá morálka. Například naše západní společnost by jen těžko souhlasila s věcmi, které se běžně dějí v islámských zemích. Jsou tyto země tak brutální, když nutí ženy zahalovat se, dovolují zabíjení ze cti nebo kamenování? Nebo je rozdíl v tom, co považují „za normální“? My se na ně díváme skrze prsty, převažuje u nás syndrom „islámského nebezpečí“. Toto xenofobní vidění je vzájemné. Muslimové nám naopak vyčítají náš konzumní způsob života, materialismus a ateismus, poukazují na negativní jevy, jako jsou drogy, prostituce, pornografie,
alkoholismus apod. Myslím, že v tomto ohledu bychom jim měli dát za pravdu. Faktem totiž je, že se v muslimských zemích tyto jevy vyskytují v mnohem menší míře nežli u nás. Například nevěra je u nás dnes již považována za, dalo by se říci, běžný jev. Naopak v islámu je to něco nemorálního, nemyslitelného, zvláště ze strany ženy. Dalším aspektem je například péče o rodinu. V dnešní době na Západě dochází stále častěji k tomu, že jsou staří rodičové odsouváni do domovů důchodců, děti
se o ně nemají čas starat a „odkládají je“. Ačkoliv by to pro nás samotné mělo být nemorální, běžně k tomu dochází.
Naopak muslimská společnost domovy důchodců prakticky nepotřebuje. Bylo by naprosto nepřípustné, aby se dítě o rodiče ve stáří nestaralo. Problémem zůstává postavení ženy. V mnoha zemích je přijatelná vražda dívky či ženy kvůli záchraně rodinné cti. Právo i morálka zde toto dovolují. Bylo by naopak nemorální, kdyby byla čest rodiny pošpiněna a zůstala neočištěna. Tato problematika je velkou třecí plochou mezi Západem a muslimským světem.
My máme jinou morálku, jiné vžité normy, dle kterých nahlížíme svět. Co je pro nás přijatelné, nemusí být přijatelné pro jiné a naopak. Islámský právní systém je naprosto odlišný od toho našeho, stojí na jiných základech. Je těžké hodnotit jejich právo a morálku, když se nikdy nemůžeme odpoutat od té naší. Vždy je budeme hodnotit skrze roušku naší morálky a našeho práva, to zřejmě nemůžeme změnit.
(úvaha ze zkoušky)
Žádné komentáře:
Okomentovat