Zvláštní rysy právního myšlení III.

Pavel postihl vyhraněnost právního myšlení takto:
Sociologické pojetí práva je spíše než skutečně sociologickým přístupem vymezení se vůči jiným přístupům k právu. To vede k tomu, že některé specificky z práva vycházející způsoby dívání se na sociální realitu, nejsou vůbec analyzovány (přitom právě to by byly zajímavé sociologické momenty).

Celá vědeckost (klasifikující) je nadána (pozitivně i negativně) právnickým pohledem ve smyslu snahu vše pojmout, vyhmátnout všechny možné jednotlivosti. Zároveň je málo reflektována vlastní pozice. Například stav ne-platnosti práva (válka, revoluce) je brán jako speciální ne-samozřejmý, zatímco stav dodržování práva je brán jako normální snad i přirozený. Momentů, kdy by se dala použít sociologická reflexe a zpochybnění se objevuje více, právní myšlení má však i při uvažování o právu „z venku“, z pozice právní teorie sklon zůstávat „uvnitř“ svého paradigmatu.

Gabriela: Právní myšlení. Legislativa, zákony, kodexy, pravidla. Dodržování pravidel. Dokazování pravdy, dosahování spravedlnosti. V porovnání se sociologií mě napadá fakt odlišnosti ve smyslu relativizace skutečnosti, zpochybňování a vnímání existence různých rovin pohledu na skutečnost či na fakta na straně sociologie, a naopak prosazování jediné platné skutečnosti, reality, či jak to nazveme, na straně práva. Mám na mysli rozdílné myšlení právníka a sociologa - právník je ponořen
do svého významového světa určitého právního systému, který je v daném okamžiku nezpochybnitelný a nepřekročitelný, kdežto sociolog vždy srovnává, zpochybňuje a relativizuje, vnímá určitou skutečnost či fakt z různých rovin a přikládá různé významy. Právní myšlení je tak jistým způsobem svazováno, právníci musí dávat pozor, aby si od práva udrželi odstup. Právník tak musí být i dobrým hercem.