Adam:
Právní myšlení řeší filozofické a sociologické problémy, prakticky základní společenské (a filozofické ) otázky – co je to svoboda, rovnost, spravedlnost, nespravedlnost, moc apod. pojmy, které nemají jasnou definici a o jejichž významu se vedou spory jsou používány v různých kontextech s různými významy, přičemž ale musí tyto pojmy nějakým způsobem převést do platných neměnných norem a tím pádem do praxe v naprosto nezpochybnitelné podobě.
S čímž souvisí pevná danost právního myšlení, vše se odehrává v rámci jednoho diskurzu, který má velmi pevné základy, určité výklady a celkově „kreativní myšlení“ se pak děje v jejich rámci nebo z nich pevně vychází (je to myšleno především ve srovnání se sociologickým myšlením s jeho mnoha paradigmaty a „pohledy na věc“, otázka je jest to není spíše zvláštní aspekt sociologického myšlení, než právního)
právní myšlení je také apolitické ( tváří se apoliticky), pozitivistické, právo je něco co se nemění, je nad lidmi jako určitá pevná stálice co tu byla odjakživa, zároveň ale vzniká politickým způsobem, vždy ho tvořili politici a vládci, (přesto, nebo možná díky tomu, se zdá být poměrně dobrým odrazem většinové společnosti a jejich preferencí ) i když i tato skutečnost je určitým
způsobem reflektována. Celkově by se jako další aspekt dala k právnímu myšlení přiřadit dobrá reflexe vlastních slabin, dá-li se to tak říci, kdy si soudci právníci, právní filozofové... uvědomují např. že právo nemůže být vymáháno vždy a všude, že by to způsobovalo komplikace, a je dobré k němu někdy přistupovat volněji. Stejně tak si (nebo alespoň Knapp) uvědomují rozdíl mezi morálkou a právem, že to jsou odlišné věci, že právo né vždy kopíruje morálku a další případy určité reflexivity a uvědomění co právo je a co není. Velký význam historické tradice v právním myšlení, tradice ze které právo vychází (odkazy na římské právo atd.) právní myšlení prakticky jen navazuje, nic nepřevrací, také zároveň předpokládá
dlouhodobou existenci daného práva.
Žádné komentáře:
Okomentovat