Skupinová případová studie 3: Popis

Navštívili justiční palác v Brně a vybrali jsme dvě soudní jednání za účelem
komparace. Jedno jednání se týkalo úpravy styku rodiče s nezletilým dítětem a ve druhém šlo o zvýšení výživného na dvě nezletilé děti.
Hned po vstupu do soudní budovy jsme museli projít přes hlídku justiční stráže, která pečlivě prohledávala všechny návštěvníky bez výjimky. Poté jsme mohli nahlédnout do listin, ve kterých byl stručný přehled všech soudních procesů, jenž měly v daný den proběhnout. Napoprvé jsme bohužel vybrali proces, jež se nekonal a vrátili jsme se tedy zpět k seznamu s jednáními. S předloženým přehledem jsme měli problém, protože procesy byly psané pouze ve zkratkách a ne všem jsme jako laikové rozuměli. Zanedlouho jsme zjistili, že ale nejsme sami. Dotázali jsme se justiční stráže jako prvního vztyčného bodu. Neuspokojeni podanými informacemi a odkázáni na podatelnu, jsme byli rádi, že jsme mezi strážníky alespoň zažehli diskuzi na toto téma, která pokračovala i po našem odchodu.
Ani v podatelně jsme nedopadli lépe.

První úřednice neměla „svůj den“ a u vedlejšího „šťastnějšího okénka“ jsme byli posláni do další kanceláře, kde jsme konečně zjistili informace o konání jednání.
V soudní síni kromě nás byl pouze soudce a bývalí manželé se svými právními zástupci. Během dvaceti minut však toto jednání skončilo. Šlo zde pouze o schválení dohody obou rodičů o úpravě styku otce s nezletilou dcerou. Návrh o dohodě byl soudcem schválen, oba rodiče odešli spokojeni a nám nezbylo než se zúčastnit dalšího soudního jednání.
Druhý soudní proces již byl podstatně delší. Jednalo se o návrh na zvýšení výživného na dvě nezletilé děti, který podala matka. Narozdíl od předešlého jednání byla přítomna opatrovnice dětí. Mezi „diváky“ jsme tentokrát nebyli sami, byla zde také sestra žalující strany, tedy matky. V tomto případě nešlo ani trochu o dohodu, ale dá se říci o opravdu „zlý“ spor. S návrhem matky na zvýšení výživného a jeho doplácení několik let zpětně otec nesouhlasil z důvodu jeho nízkých příjmů. Spor
se proto vyostřil ve vzájemné napadání obou stran a ve velice těžké rozhodování soudce. Soudní přelíčení to bylo několikáté v řadě během pár let, přičemž během naší návštěvy se konalo poslední - s konečným vynesením rozsudku.

Oba případy začaly ve stanovenou dobu. První případ skončil přibližně po dvaceti minutách a ke spokojenosti všech, druhý trval o půl hodiny déle, než byl jeho vymezený čas. Soudce se proto snažil výpovědi obou rodičů urychlit. Druhý případ skončil v neprospěch otce, který je po vynesení rozsudku nucen vyplnit všechny požadavky žalující strany.