Právo je všepronikající (vlezlý) systém ovlivňující náš každodenní život. Řeči práva a výrobkům "právního provozu" není snadné porozumět, tedy pokud nejste právník (a je mnoho dokladů, že i právníci mají často potíže).

Rádi bychom zde za pomoci studentů brněnské sociologie psali o tom, jak se chová "brouk zvaný právo" v prostředí zvaném společnost.


Právní zkoumání hovořící jazykem práva ponecháme právníkům. Zkusme právo zkoumat zvnějšku, jako brouka.

sobota 19. března 2011

Skupinová případová studie 3: Srovnání

Dva případy, které jsme měli možnost navštívit v tentýž den, se od sebe lišily od začátku až do konce. Především uveďme, že jiné bylo finanční zabezpečení otců, vztah mezi bývalými manžely, průběh procesů a zapojení dětí do soudního sporu. Totožná zůstávala pouze pravidla, která platí v soudní síni, jako je vstávání jedinců při promluvě, tedy v okamžiku, kdy dostanou slovo a chtějí se k něčemu vyjádřit (totéž platí i pro advokáty), nebo když všichni přítomní v soudní síni musí povstat při závěrečném projevu, rozhodnutí soudce.

První podstatný rozdíl mezi oběma případy jsme zaznamenali již ve chvíli, kdy se bývalí manželé potkali na chodbě před vstupem do soudní síně. V jednom případě se exmanželé v okamžiku jejich setkání šli pozdravit a podat si ruku i spolu se svými advokátkami. Poté zůstali stát na chodbě nedaleko vedle sebe po boku svých právních zástupců. Ve druhém případě byla mezi manželským párem viditelná nenávist. Manželé se na sebe ani nepodívali, natož aby se pozdravili, jejich doprovod stejně tak.


Dalo by se říci, že v obou případech šlo o děti, respektive o dobro dětí. První případ projednával úpravu styku otce s nezletilou dcerou. I přes lehce napjatou atmosféru v soudní síni na sebe manželé nijak „neútočili“, naopak se snažili vyjít si vstříc. Otec platil výživné, na kterém se oba manželé shodli, a matka nebránila otci, aby svojí dceru vídal častěji. Soud si tedy vyslechl požadavky obou stran, které se shodovaly. Oba manželé při promluvě toho druhého přikyvovali, souhlasili, usmívali se. Advokátky zastupující bývalé manžele také neměly žádné další připomínky.
Proto soud rozhodl jednomyslně ve prospěch dohody rozvedených manželů. Řízení proběhlo velice hladce a všichni se rozešli bez sebemenších emocí.

Ve druhém soudním líčení se jednalo o spor zcela protichůdné povahy. Matka požadovala po otci svých dětí, aby platil měsíčně vyšší alimenty a také, aby zpětně doplatil výživné na obě děti. Otec se odvolával na zvýšení výživného na obě své děti v době, kdy nastoupily na základní školu a rozhodně nesouhlasil se zpětným doplacením výživného. Důvodem pro něho bylo, že se živil řemeslnou výrobou a
sám svůj příjem hodnotil jako nedostatečný vzhledem k finančním požadavkům, které měla jeho exmanželka. V tomto případě panovala naprosto napjatá atmosféra. Co řekla jedna strana u soudu, snažila se druhá zpochybnit a vyvrátit. Když mluvila žena, její bývalý muž si zavřel oči a položil hlavu do dlaní, dokud nedomluvila. Během promluvy muže jeho exmanželka kroutila hlavou, častovala ho ironickými posměšky a psala vzkazy na papír svému právnímu zástupci, načež on na ně vždy zareagoval a začal klást otázky jejímu bývalému manželovi. Celkově advokát ženy působil „dravěji“
než advokátka muže. Situace v soudní síni byla velice emotivně napjatá.

Finanční zajištění otců v obou sporech sehrálo hlavní roli. V prvním případě z důvodu vysokých alimentů, vzhledu a vystupování otce a poklidného průběhu jednání bylo znát, že peníze nejsou pro otce podstatné. Muž byl jak „vystřižený“ z časopisu o poslední módě, s luxusními doplňky. Oproti tomu ve druhém jednání byl otec oblečený ve starých a obnošených šatech v nepříznivé finanční situaci a i nepatrné zvýšení alimentů by pro něj bylo nepříjemné. Otázkou zůstává, zda vzhled
vyjadřoval jeho životní úroveň nebo záměrný pokus působit dojmem „chudáka“. Proto v tomto případě spor manželů vygradoval ve „válku“ v soudní síni, ve které proti sobě neváhali vytáhnout všechny zbraně, a to i děti.

Žádné komentáře: