Skupinová případová studie 4: výsledky pozorování

NÁŠ POHLED NA SOUDNÍ JEDNÁNÍ
Již při čekání na zahájení jednání a následně během celého soudu bylo patrné, že obžalovaní a jejich rodina a přátelé se cítí naprosto uvolněni. Dokonce by se zdálo, že se situací baví. Rodina obžalovaného, jež byl přiveden v poutech až těsně před zahájením jednání, k němu vzhlížela téměř obdivně. Přišli se na něj podívat, jelikož do vazby za ním smí jen jednou za čtrnáct dní. Malý chlapec, zřejmě syn obžalovaného, na tatínka hleděl s úsměvem a nebývalou radostí, že se potkali a
naprosto je nevyváděla z míry daná situace, která, řekněme, není zas až tak obvyklá pro setkání dětí s rodiči. Obžalovaný na syna neustále s úsměvem a nadšením pomrkával. I zbytek rodiny si vyměňoval šťastné pohledy ze shledání. Téměř by se zdálo, že jsou na obžalované pyšní. Soudce sám podotkl, že tímto způsobem žijí a někdy se to prostě nepovede a skončí u soudu. My jsme se shodli na tom, že většina lidí, jež by musela stanout před soudem, by se cítila zahanbena, měla by pocit, že v něčem selhala. Tímto dojmem však nikdo z obžalovaných nepůsobil, ani členové rodiny a známí se za své příbuzné nestyděli.

Rozdíl v takovémto přístupu by však mohl být dán příslušností k romskému etniku. Jejich kultura je stále značně odlišná od té naší a státní zákon pro ně nemá meritorní váhu, řídí se jinými, jim vlastními, zákony, které jsou rozšířeny mezi
příslušníky této sociální skupiny.
Obhájce obžalovaných působil poněkud zmateně a dojmem, že práce je pro něj pouhá rutina. Často se přeříkával a mnohokrát nedodržel protokolární postup průběhu jednání. Neustále poukazoval na špatnou materiální situaci obžalovaných a jejich rodin. A také několikrát připomněl, že obžalovaní byli závislí na alkoholu. Jejich příčetnost ani způsobilost však nikdy nezpochybňoval, tudíž tento argument neměl žádnou váhu při rozhodování o trestu. Ani první argument nepůsobil nikterak
přesvědčivě vzhledem k oblečení všech příslušníků rodiny a vzhledem k nebývalé ochotě zaplatit všechny škody i tresty. A vzhledem k tomu, že si obžalovaní svého obhájce platili. Ten nám tvrdil, že všemu, co u soudu řekl věří. Moc přesvědčivě však nepůsobil. Zopakoval stejnými slovy totéž, co v soudní síni. Navíc nám státní zástupce prozradil, že se na takovéto případy tento obhájce specializuje.
Další zajímavostí na obhájcově případu bylo, jak je zmíněno výše, jeho naprosté udržení si své role (v Goffmanovském slova smyslu) jak v soudní síni, tak i mimo ni, kdy jeho chování, odpovědi i názor na případ byly naprosto totožné s jeho vystupováním v soudní síni, a jeho jednání dávalo najevo, že je o všem co před soudem řekl doopravdy přesvědčen. Jestli tomu tak bylo, a do jaké míry v tom
hrálo roli např. to, že nebyl k případu přidělen ex offo, ale jako obžalovanými najatý advokát, zůstává otázkou.

Státní zástupce nám pomohl dokreslit si celý obrázek o obžalovaných i o panu obhájci informacemi, které nám o nich poskytl. Jelikož podobné případy zná, nebyl pro něj tento ničím význačný a s trestem byl v podstatě spokojen. Celou dobu působil vcelku netečně a bez velkého zájmu o dané věci. I pro něj to byla zřejmě rutinní práce. A přesto že měl svůj názor na věc vytvořený, nesnažil se do jednání příliš zasazovat.

Rozhovor s panem soudcem byl velmi přínosný. Spousta poznatků, které jsme se získali během jednání a předchozích rozhovorů, do sebe najednou začala zapadat. Jak podotkl dotazovaný studen, že je obdivuhodné, že obžalovaní zaplatili okradené škodu v celé výši, jakou požadovala, nám najednou nepřišlo jako charakterní skutek. Naopak, byla to spíše jediná možnost, jak se vyhnut pobytu ve vazbě, ke které je pravděpodobně s velkým apelem nabádal jejich obhájce. Všichni si byli vědomi, že jim hrozí nepodmíněné tresty, na kterých možná bohužel neměl zájem ani státní zástupce, ani soud. Odůvodnění, že věznice jsou přeplněné a podle posledního výzkumu máme příliš vysoký počet vězňů na počet obyvatel, bylo objektivní. Avšak nám se mohlo zdát trochu alibistické a vzdálené k projednávanému případu. Nicméně je tomu tak. To že škodu opravdu zaplatili je potřeba také brát v potaz. Proč to udělali stejně není možné zjistit. Otázkou je, kam peněžitý trest v této výši povede. Zda jen není další motivací k pokračování v trestné činnosti, aby si obžalovaní opatřili peníze na jeho splacení.

Shrnutí:
Velmi příjemně nás překvapila ochota všech zainteresovaných odpovídat na naše dotazy a vyjádřit se k případu. Bohužel jsme však nemohli promluvit se všemi obžalovanými. Jeden nebyl přítomen a k druhému bylo nemožné se dostat, jelikož byl přiveden z vazby a před jednáním i v přestávce byl odveden do speciální čekací místnosti.

Samotné jednání působilo jako rituál, což je však nutné, aby akt nabyl vážnosti. Přesto se zdálo, že ani obžalovaní a ani jejich příbuzní vážnost dané situace nepociťují a rozhodně se ani nesnaží vzbudit podobný dojem.

Byli jsme také vděčni panu státnímu zástupci, že nás zasvětil do případu hlouběji a nechal nás nahlédnout do spisů obžalovaných, tudíž jsme se mohli sami přesvědčit, že se jedná o recidivisty. Někteří z nich podobné trestné činy páchají již od osmdesátých let.
Z našeho pohledu musí být velmi obtížné v roli soudce odhlédnout od osobních dojmů a pocitů a stát se opravdu nezainteresovaným, vnějším pozorovatelem, jež své rozsudky vynáší opravdu nezaujatě. Což nám potvrdil i sám pan soudce, dodal však, že v právu se při rozhodování s lidským faktorem počítá.

Zjistili jsme, že během interpretace a vnímání soudního jednání opravdu vznikají rozdíly, přestože všichni přibližně stejně rozumí situaci a chápou, co se kolem všech aktérů děje. Příkladem je pohled jednotlivých účastníku na důvod spáchání trestného činu obžalovaných, někteří tomu věřili, jiní ne a jiní se dokonce snažili přesvědčit, že tomu sami věří, přitom jsme všichni měli stejné informace o dané situaci.
Další rozdíly v názorech, jak se chovat v daném případě, mohou být a to především pak v této naší konkrétní situaci, příslušností k různým etnikům a menšinám, jež souvisí s rozdílnými morálními soudy a hodnotovými žebříčky.

Rozhodně je však celé soudní jednání přesně ohraničeno jako jeviště, kde se akt odehrává a role jsou taktéž dopředu známé. Po většinou se jich všichni ve svých výstupech drželi. Perfektně zvládnuté vystoupení předvedl jak pan soudce, tak pan žalobce, i když u něj bychom mohli očekávat trochu více zapálení. Pan obhájce místy působil poněkud zmateně, předbíhal v ději a vstupoval do řeči soudce, přestože by po své dlouholeté praxi měl mít roli lépe zvládnutou. To však vykompenzoval svým přesvědčením o všem, co hájil v soudní síni, které prezentoval i mimo jednání a
pevně si za ním stál.

Diváci, kteří nepatřili k rodině obžalovaných byli spořádaní a dodávali vážnosti celé situace důvěryhodnosti. Obžalovaný, jež byl přiveden v poutech, a členové rodiny však působili spíše jakoby si role spletli, jakoby si zaměnili děj nebo alespoň akt, který se má právě odehrávat. Do prostředí nezapadali. Danou situací se snad dokonce bavili, přitom by všichni očekávali respekt k projednávané věci. Sám druhý obžalovaný, který se před soudem tvářil alespoň trochou adekvátně k dané situaci a snažil se všechny přesvědčit, jak svého činu lituje, pak vypadl z role vždy, když opustil jednací místnost. Mimo síň byl veselý a uvolněný. Proč se obžalovaní a jejich rodina takto, pro ostatní nevhodně, chovali, může být opět vysvětleno etnickým původem. Je nutné si ale uvědomit, že potom záleží, z čí úhlu pohledu se na situaci díváme.