Jednání, kterého jsme se zúčastnili, lze stručně popsat jako popírání otcovství za účasti Nejvyššího státního zástupce. Šlo o druhé jednání ve věci. Žalobcem zde byl Nejvyšší státní zástupce (při jednání zastoupený státním zástupcem K.), žalovanými společně matka dítěte H., její syn E. H. a matrikový otec N., v současnosti pobývající v cizině. Přítomna na jednání byla na straně žalované pouze H. (nar. 1986).
Věcným základem případu bylo, že žalovaná H. uvedla v roce 2004 jako otce svého dítěte muže vietnamské národnosti (žalovaného N.), který však podle jejího současného tvrzení není otcem biologickým. Jelikož v matrice zapsaný otec dítěte nepobývá v České republice a neplní žádné funkce sociálního rodiče včetně výživného, tj. odpadly zištné důvody, rozhodla se žalovaná jeho otcovství popřít, aby mohla nechat zapsat do matriky údajného biologického otce pana D., toho času ve výkonu
trestu. Kvůli jeho vyslechnutí došlo k odročení prvního jednání.
Jelikož žalovaná nebyla v době narození dítěte v manželství (tj. se neuplatnila první domněnka otcovství), došlo k určení otcovství na základě souhlasného prohlášení. Tato skutečnost samotná nebyla u soudu objasněna, bylo pouze řečeno, že k tomu došlo ze zištných důvodů, pravděpodobně na základě odcizených dokladů, žalovaný N. u tohoto aktu nebyl.
Hlavní část jednání byla věnována čtení výpovědi svědka D. Ten uvedl, že v době
zplození dítěte vedl s žalovanou společnou domácnost a cítí se být jeho otcem. Je také ochoten podstoupit testy DNA. K přednesené výpovědi nechtěla ani jedna ze stran nic doplnit, ani neměla další návrhy. Státní zástupce navrhl pouze možné provedení testu DNA pana D., za účelem zjištění, že je biologickým otcem dítěte (což by vylučovalo otcovství žalovaného N.).
Následovaly závěrečné návrhy. Státní zástupce navrhl, aby byl z matriky jako otec E. H. vyškrtnut žalovaný N., neboť bylo dle něj dostatečně prokázáno, že není otcem dítěte. Žalovaná se ztotožnila s jeho návrhem. Celé jednání netrvalo ani půl hodiny, neboť soudce a obě strany očividně chtěly dospět ke stejnému, předem danému výsledku. Soudce následně vyhlásil velmi krátkou, asi tříminutovou přestávku, po které následovalo čtení rozsudku. Rozsudek skončil všemi očekávaným
výsledkem – soud vyslovil, že žalovaný není otcem E. H. Rozsudek byl velice krátký (maximálně 1-1,5 strany), v odůvodnění se soudce při hodnocení důkazů omezil takřka pouze na svědeckou výpověď svědka D. a žalované Z. H. V nevyjasněných okolnostech případu se spokojil se spekulacemi.
Žádné komentáře:
Okomentovat