Navštívil jsem dvě jednání, která byla odlišná, a to nejen proto, že jedno bylo civilní a druhé trestní.
Konec jednoho manželství. Soudkyně
provedla ověření daných informací. K seznámení došlo v roce 1997. Po dvouletém
vztahu došlo ke svatbě. Manželé žili v jedné domácnosti v domě matky manžela. V
roce 2002 žena podstoupila umělé oplodnění, narodila se dvojčata. Objevily se
finanční problémy, muž byl nezaměstnaný. U ženy dochází k větší fixaci na děti
a práci. Zhruba po čtyřech letech začíná docházet k odcizování manželů. Žena
podává žádost o rozvod a stěhuje se pryč. Muž se s dětmi stýká o víkendech i
prázdninách, platí výživné.
Pan K. došel na poslední
chvíli, neproběhla žádná interakce s manželkou. Oba manželé sedí proti sobě,
vyhýbají se vzájemnému očnímu kontaktu. Osobně mě
stejně jako dva studenty práv překvapuje dotaz soudkyně na to, jak dlouho spolu
manželé intimně nežijí. Podle výpovědi obou manželů se jedná zhruba o 3 roky. V
této části jednání se manželé na sebe ani jednou nepodívali, žena vypadala
mnohem odhodlaněji celou záležitost ukončit a byla poněkud kooperativnější
směrem k soudu než muž. Celková řeč těla muže byla uzavřená a defenzivní, po
celou dobu měl oči sklopeny do stolu a permanentně v rukou obracel svůj OP. Jen
občas přikyvoval při výpovědi ženy. Muž se poprvé na ženu podíval při své výpovědi,
když odpovídal na otázku, jak dlouho spolu manželé intimně nežijí. Při své výpovědi
stál s nohama široce rozkročenýma a rukama složenýma za zády, z výrazu jeho
tváře bylo patrné jisté opovržení nad celou situací. Během výpovědi manžela
byla na ženě vidět zvýšená nervozita – podle mého soudu nad tím, aby výpověď
manžela nějak nezkomplikovala celou záležitost. Muž byl ve svých odpovědích
velice strohý, na otázky soudkyně často odpovídal souslovím „jak uvedla
manželka“.
Po skončení výpovědi muže přišla řada na dohodu o majetkovém
vypořádání. Dochází ke zjištění, že manželé spolu uzavřeli dohodu o vypořádání
a že tedy celá záležitost mohla proběhnout ve zkráceném řízení. Soudkyně si
vyžádala písemnou podobu dohody. Tu poté přečetla a po odsouhlasení obou manželů
zaprotokolovala. Soudkyně poté naplnila svou povinnost informovat manžele o
možnosti využití služeb manželské poradny při snaze zachránit manželství. Žena
kategoricky odmítá. Muž odpovídá, že by se i snažil, ale s ohledem na reakci
ženy to nepovažuje za smysluplné. Při těchto slovech žena kroutí hlavou a
poprvé se podívá na svého manžela. V jejím výrazu lze téměř jasně číst její
myšlenky: „to si snad děláš srandu, celou dobu se chováš, jak se chováš a teď
by sto chtěl najednou při rozvodu napravovat?!“ Poté soudkyně vyzývá všechny
přítomné k opuštění soudní síně. Po odchodu ze soudní síně si manželé spolu
povídají. Žena je více v obrané pozici držení těla, naopak muž se poprvé
nonverbálně otevírá. Z jejich tlumeného rozhovoru jsme odposlechl, že si muž před
jednáním musel dát 4 piva. Dále is povídají o věcech týkající se dětí, muž se svěřuje se svým plánem koupit DVD přehrávač. Poté následuje výzva soudkyně ke
vstupu do jednací síně a vynesení rozsudku. Následuje poučení a informace o
možnosti vzdát se práva na odvolání. Žena se svého práva zříká a upřeně sleduje
manžela, jaká bude jeho reakce. Ten se po chvilce váhání rozhodne si své právo
na odvolání ponechat. Na to žena reaguje sklopením hlavy, zakroucením
doprovázeným úsměvem jakoby říkala „to jsme přesně čekala“. Po skončení soudu
oba odchází společně ze soudní síně, stráví asi minutu oblékáním a poté
společně sjedou ze 3. patra Justičního paláce výtahem.
Soudkyně – během celého jednání působila pro mě překvapivě ne úplně
znuděným dojmem, nicméně způsob řeči atd. naznačoval, že se jednalo o naprosto
nudnou a nezáživnou rutinu. Zapisovatelka – známky jistých sympatií směrem k
ženě, jinak nic, co by stálo za zmínku. Pozn k oblečení: Manželka byla oblečena
formálně v rámci možností jejího šatníku, soudě podle úrovně úpravy vlasů,
nalíčení atd. Naproti tomu muž byl oblečen ze všech přítomných nejméně formálním
způsobem.
Trestní věc
Justiční palác navštívil ještě jednou. Měl jsem
původně navštívit jednání, ve kterém žalovanou stranu obhajovala advokátní
kancelář, ve které pracuje můj kamarád. Tomuto jednání však předcházel soud s
O.M. se poněkud protáhnul, snad i kvůli medializaci tohoto
případu. Bohužel jsem tento soud neviděl celý, přišel jsem chvíli předtím, než bylo
jednání přerušeno před vyhlášením rozsudku. Dovedu dost dobře představit, že
jste s tímto případem seznámen a nebudu tedy detailně rozepisovat, o co se
jedná. Nicméně popis případu lze nalézt na následujících odkazech: Fotbal. Zbil hocha Soudního jednání se účastnila rodina
napadeného chlapce, resp. On a jeho rodiče. V síni byli přítomni i přátelé
obžalovaného. Jednalo se o čtyři muže, z nichž jeden měl koženou bundu Hells Angels.
Někteří z nich u soudu vystoupili jako svědci. Dále pak v síni byli přítomni
advokát obžalovaného, státní zástupce a ozbrojená eskorta. Kromě dvoučlenného
televizního štábu pak celému jednání přihlíželi kromě mě tři studenti práv. Z
celého jednání jsme bohužel viděl jenom vyhlášení rozsudku, nicméně i tak bych
se pokusil popsat, co jsem viděl. Poté, co byla veřejnost vyzvána ke vstupu do
jednací síně, byl jeden z přátel obžalovaného vykázán z první řady členem
eskorty. Ten pak s nadávkami opustil soudní síň a třísknul dveřmi. Vyhlášení
rozsudku proběhlo velice rychle. Obviněný při jeho čtení dával jasně najevo opovržení
z toho, co bylo říkáno, cynicky se ušklíbal. Zároveň měl tendenci navazovat
oční kontakt se svými přáteli, ačkoli k nim stál zády. Po přečtení rozsudku se
obžalovaný na místě odvolal.
Žádné komentáře:
Okomentovat