Matěj: „Mařenka“ nepořádného invalidy

Projednávala se obžaloba z přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odstavec 1 písmeno e) trestního zákoníku. Vlastními slovy bych řekl, že obžalovaný měl nastoupit do vězení, ale nenastoupil. Před začátkem jednání před soudní síní kromě mě čekali na vstup státní zástupkyně, matka obžalovaného a přítelkyně obžalovaného.


Na zvukový signál jsme vstoupili do soudní síně. Jednání proti plánu začalo v 9:05. Já jsem si šel sednout do prostoru pro veřejnost. Soudkyně se hned dotázala na přítomnost nějakých svědků. Výše zmíněné ženy hned za doprovodu obhájkyně předaly soudkyni své občanské průkazy. Já jsem na dotaz sdělil, že jsem veřejnost. Soudkyně požádala veřejnost o opuštění jednací síně , zřejmě aby mohla jednat se svědky, že si veřejnost zavolá.
Po zaznění zvukového signálu vstupuji do soudní síně. Na lavici obžalovaných už sedí tři příslušníci vězeňské ostrahy a před ní na invalidním vozíku obžalovaný. Z informací, které o obžalovaném přednesla soudkyně jsem zaznamenal, že je toho času internován ve věznici Pardubice a že je invalidní důchodce. Poté státní zástupkyně přednesla obžalobu. Nato byl vyslyšen obžalovaný. Před tím byla soudkyní zkontrolována jeho totožnost a byl seznámen se svými právy. Tento proces se opakoval i se svědky.
Obžalovaný tvrdil, že se nevyhýbal výkonu trestu, neboť podal žádost o odklad výkonu trestu. Tuto žádost podával několikrát již dříve a vždy mu bylo vyhověno. Předpokládal, že mu bude vyhověno nyní. Avšak žádost k soudu nikdy nedorazila a obžalovaný postrádal doklad o podání žádosti. Obžalovaný zdůvodňuje svůj motiv žádosti svými zdravotními problémy a nutností intenzivní rehabilitace, zvláště si stěžuje na nedostatečnou péči ve věznici. Ze soudkyně jsem měl pocit, že je značně odměřená a z obžalovaného, že se cítí ukřivděn.
Obhájkyně se dotazuje obžalovaného na změnu zdravotního stavu po nástupu výkonu trestu. Obžalovaný tvrdí, že jeho stav se zhoršil. Do výkonu trestu byl schopen používat berle na krátké vzdálenosti po bytě a rehabilitačním centru Fénix. Na jakékoli delší vzdálenosti musel používat vozík. Po výkonu trestu není schopen berle použít ani na krátké vzdálenosti a po přenesení váhy na berle hned spadne. Používá tedy již pouze vozík. Obhájkyně tedy žádá o přerušení výkonu trestu na základě nutnosti rehabilitace a léčby.
Dále je z místnosti pro svědky zavolána a vyslechnuta matka obžalovaného. Tvrdí, že posílala žádost o odložení nástupu výkonu trestu, stejně jako ji posílala už mnohokrát dříve. Doklad pro podložení svého tvrzení však nemá. Vypovídá, že obžalovaný měl nastoupit výkon trestu 2 roky po autohavárii, po které je upoután na invalidní vozík a má značné urologické problémy. Obžalovaný měl se svou přítelkyní dále naplánovanou svatbu, která se měla konat v době, kdy měl být ve výkonu trestu. Poté je vyslyšena svědkyně, přítelkyně obžalovaného a zdravotní sestra. Je nervóznější než předchozí svědkyně. Soudkyně se dále ptá na zdravotní stav obžalovaného. Dozorci jsou očividně znudění. Jeden druhému pošeptá poznámku, na kterou se druhý pousměje. Jiný dozorce vstane a začne se protahovat.
Po vyslechnutí svědků čte soudkyně listinné spisy, které slouží obžalobě jako důkaz. Soudkyně odročí jednání. Po skončení soudu si ještě soudkyně zavolá matku obžalovaného, aby si nechala nadiktovat telefonní čísla ošetřujících lékařů obžalovaného.
Státní zástupkyně téměř vůbec nevstupovala do jednání. Dále v soudní síni byla ještě zapisovatelka. Chvílemi jsem při zrychleném čtení listinných spisů nebo seznamování s právy nevnímal, přesně o čem se mluví a měl jsem stejný pocit ze všech ostatních. Neboli že to brali jako formalitu, která nezaslouží hlubší pozornost. Celé jednání v atmosféře částečně znuděné, což bylo dáno neustálým opakováním stejné záležitosti, a částečně napjaté, což bylo dáno ráznou osobností soudkyně, ze které nebyli napjatí snad jenom apatičtí dozorci.