Svůj popis bych dále rád doplnil o analýzu jednání a chování
zúčastněných z perspektivy sociologického konceptu rolí. Hlavním bodem zájmu je
logicky v tomto případě osoba soudkyně a způsob, jakým ona „hrála“ svou roli a
naplňovala očekávání s ní spojené. Jak jsem již popsal výše, byl jsem mile
překvapen osobním přístupem paní soudkyně k oběma manželům i k pozorovatelům. V
rámci „hlavní“ části jednání, tj. až do přečtení posledního relevantního
paragrafu, držela soudkyně svou roli v úrovni, až bych řekl, byrokratické,
hledíce si sama svých povinností, nicméně v závěru jednání se od této podoby
role vzdálila k méně formální, držíce si však stále svou autoritu a nikterak nepřesahujíce
obsah jí předepsané role. Svou roli zjevně přizpůsobovala také výkonu rolí ostatních
aktérů jednání.
Zprvu strohý a striktní jazyk soudního jednání vystřídal
následně jazyk méně formální, řekl bych více ohleduplný, ve smyslu zohledňující
zjevnou nejistotu a nervozitu na straně, nyní již bývalých, manželů. Tito
působili dojmem, že u soudu se octli prvně a že si nejsou zcela jisti, jak mají
svou roli řádně vykonávat. Citelná byla však snaha dostát nově nabyté roli co
nejlépe. Už samotná pozice lavicí pro „obžalované“ má nepochybně za úkol
zdůraznit autoritu soudu, a naopak snížit autoritu ostatních přítomných. A
přestože v tomto případě nebyl nikdo obviněn a nebyl tak nikdo, kdo by se musel
před soudem zpovídat a obhajovat, přičemž právě v takové situaci se rozdíl v
pozici v síni projeví nejvíce, bylo patrné, že na oba manžele snížená pozice
jejich lavic zapůsobila. Naneštěstí se tak dalo soudit pouze podle
nonverbálních projevů jejich těl, spíše než způsobu jednání se soudkyní.
Podřízenost jejich role však byla zdůrazněna v momentě kdy soudkyně napomněla žalobce,
aby povstal, když promlouvá k soudu. Od
tohoto momentu již oba manžele i při jednoslabičných odpovědích povstávali a
zjevně tedy akceptovali novou roli.
V rámci druhého jednání se opět projevila tendence soudkyně
upravovat výkon své role na základě chování a statusu ostatních přítomných.
Jelikož v tomto případě nebyla obžalovaná přítomna, a krom „publika“ zde byla
přítomna pouze advokátka zastupující žalující stranu, tedy prakticky kolegyně,
výkon její role byl méně důsledný, nikoli ve smyslu provádění předepsaných
úkonů, ale s ohledem na ostatní přítomné. V jeden okamžik de facto vtipkovala o
důvodu žaloby a pozorovatele oslovovala výrazem „ctěné publikum“. Myslím si
však, že klíčový aspekt její role, kterým je autorita, nebyl během jednání
nikdy narušen. Ať již po skončení prvního jednání radila bývalým manželům, jak
dále postupovat, či „vtipkovala“ během jednání druhého, držela po celou dobu ve
tváři výraz pokerové hráčky, mluvila jasně, vystupovala rozhodně a jasně dávala
najevo, kdo je v soudní síni autoritou. To jsou dle mého názoru klíčové aspekty
její role coby soudkyně.
Dalším sociologicky relevantním aspektem soudních jednání
obecně je jejich ritualizovanost. Rituály, jež doprovází soudní jednání, mají
bezpochyby posílit dojem výjimečnosti situace a místa kde se jednání
odehrávají, podobně jako tomu je např. u rituálů náboženských. Již vstupní
prostory soudů mají ve vstupujícím vzbudit pocit něčeho nevšedního a tento
pocit je v dnešní době dále umocňován detektory kovu. Jejich manifestní funkcí
je samozřejmě ochrana životů a zdraví všech přítomných, jejich latentní funkcí
je však zdůraznění významu budovy a instituce v ní sídlící. Mimoto některé
další rituály, jako např. zmiňované vstávání při oslovování soudu atd. zjevně
slouží k posílení autority soudu a soudce.
Zvláštním typem rituálu spojeným se soudními jednáním je však předčítání
jednotlivých relevantních paragrafů. Pro laika jsou tyto informace zcela
bezcenné, naopak ještě více mu komplikují orientaci v průběhu jednání.
Vezmeme-li v potaz fakt, že naprostá většina těch, jež stanou před soudem patří
v právní oblasti k laikům, je zřejmé, že účelem tohoto rituálu je spíše dostát pravidlům
než osvětlit zúčastněným obsah projednávaného případu. Pokusím-li se znovu
aplikovat koncept manifestní a latentní funkce, je dle mého názoru manifestní
funkcí tohoto rituálu splnění soudcovské povinnosti, latentní funkcí je poté
opět umocnění rozdílů mezi profesionály a laiky, tedy umocnění autority
právníků. Nemá-li totiž zúčastněný po ruce právníka, je zcela nemožné aby rozuměl
výčtu předčítaných paragrafů.
Právo je všepronikající (vlezlý) systém ovlivňující náš každodenní život. Řeči práva a výrobkům "právního provozu" není snadné porozumět, tedy pokud nejste právník (a je mnoho dokladů, že i právníci mají často potíže).
Rádi bychom zde za pomoci studentů brněnské sociologie psali o tom, jak se chová "brouk zvaný právo" v prostředí zvaném společnost.
Právní zkoumání hovořící jazykem práva ponecháme právníkům. Zkusme právo zkoumat zvnějšku, jako brouka.
Rádi bychom zde za pomoci studentů brněnské sociologie psali o tom, jak se chová "brouk zvaný právo" v prostředí zvaném společnost.
Právní zkoumání hovořící jazykem práva ponecháme právníkům. Zkusme právo zkoumat zvnějšku, jako brouka.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat